Rok 2018

Sice trochu opožděně, ale lepší pozdě, než později… Shrnutí uplynulýho roku. Píšu si ho každoročně už od svejch 11 let, což je… už hodně let. Baví mě přehrávat si, co jsem ten rok zažila, do jakých zemí jsem se podívala, co se mi povedlo a co zas tolik ne, čeho jsem dosáhla, co jsem si splnila a na co jsem se (opět) vykašlala. Původní plán byl tentokrát ten, že to vezmu pěkně měsíc po měsíci a každej měsíc doplním 4 fotkama. Věděla jsem, že to bude trochu oříšek, vzhledem k tomu, že fotím pořád a všechno. Nakonec se ukázalo, že je to spíš ořech, takže co se týče fotek, pravidelnost není žádná, ale aspoň ty měsíce jdou popořadě…

LEDEN

Pamatuju si, že loňskej leden mi přišel dlouhej, jako kdyby trval snad celej rok. Stalo se toho tolik, že teď zpětně nechápu, že to fakt byl jen měsíc. Na konci ledna mě čekaly státnice a obhajoba diplomky, takže jsem se měla hlavně učit. Tudíž se nabízelo, že zůstanu doma na Vysočině, budu se učit, ukončím školu a pak přijde to ostatní. Jenže to bych nebyla já… Celá nedočkavá jsem se odstěhovala (po návratu z Mexika) do Prahy, a abych měla na nájem a na všechny ty kafe a piva a srazy s kamarádama („přece se nemůžu furt učit, to by mi z toho hráblo…“), našla jsem si brigádu. A tak jsem po odpoledních a večerech čepovala pivo, nalívala víno a nakládala lidem na talířek chlebíčky. Domů jsem se dostávala kolem půl druhý ráno, vyspávala do 10, šla si na Letný zaběhat… a pak se teda učila. Do toho jsem šla ještě na pohovor a získala svojí první práci na plnej úvazek, ve svým oboru! S tím, že po státnicích nastoupím.. Ajo, státnice! Pořád jsem měla nějak dost času… až zbejvalo najednou jen něco přes tejden.. a já si uvědomila, že čas už jaksi není! Nicméně všechno dobře dopadlo a 31. ledna jsem slavila titul!

ÚNOR

První dva tejdny v únoru jsem trávila na Vysočině a užívala si nicnedělání po tom všem učení. Cvičila jsem jógu, chodila do lesa s Bellou a když jsem byla v Praze, snad nikam jsme s Libou nechodily tak často, jako do CAMPu. Ke konci měsíce mě přijela navštívit Any z Argentiny, se kterou jsme se poznaly na letní univerzitě v Brazílii! Bylo to hrozně moc fajn, až teda na ty ukrutný mrazy, co tu panovaly… No a taky jsem nastoupila do práce. Do svojí první opravdový práce na plnej úvazek.

BŘEZEN

Hned první víkend v březnu jsme s Any odjely na výlet do Budapešti. Byla zima a mráz, ale skvěle jsme si to užily. Nejlepší bylo bruslení na ledě! Brusle byly teda dost tupý, ale zvládly jsme to úplně v pohodě a vzhledem k tomu, že tam byl i DJ, předváděly jsme různý taneční kreace a kupodivu ani jednou nespadly!

Bydlela jsem na Spartě a pracovala na Slavii, takže jsem denně jezdila trasu Sparta-Slavia a Slavia-Sparta. Což je dost na palici, na tom se asi shodneme všichni (i já, která fotbal vůbec nesleduju). No a tak začalo hledání novýho bydlení a následně stěhování aka když necestuju po světě, tak aspoň po Praze 😀

Po prvních třech týdnech v práci jsem (z toho? 😀 ) onemocněla. Dostala jsem nějakou šílenou angínu a zalehly mi obě uši. Byla jsem hluchá jak poleno. Tři tejdny. Ale všechno špatný jednou skončí, takže jsem se 21. března ráno probudila a můj sluch byl zpátky. Kletba prolomena! Na oslavu svýho znovu navrácenýho sluchu jsem se hned ten den začala učit hrát na kytaru. Učí mě brácha, kterej už hraje několik let.. je to trpělivej učitel :))

DUBEN

V dubnu se konečně vyjasnilo. Teplo a sluníčko. Sluníčko je miláček. Hned je všechno hezčí a svět se zdá veselejší. Tak jsme šly s Lindou na naši první zahrádku v roce. Jíst a pít venku je stejně nejlepší!

Jela jsem na svojí první pracovní cestu do Bruselu. Jen na otočku, na jeden den, ale byl to pro mě zážitek, chodit kolem budov institucí EU… připadala jsem si strašně důležitě 😀

Taky jsem měla promoce. To bylo moc fajn, přijela celá rodina i s babičkou a dědou ze Slovenska a byla jsem hrozně vděčná, že mě naši tolik podporovali a že jsou teď na mě pyšní.

Maminka s Kristýnkou mě přijely navštívit do Prahy a udělaly jme si krásnej den. Po výborný snídani jsme se zastavily na blešáku, kde jsem objevila super džísku a pak jsme jely do botanický zahrady, kde byly zrovna skleníky plný motýlů! Škoda, že si na mě žádnej z nich nesedl, strašně jsem si to přála, jenomže to bych si nesměla chytře oblíct černý tílko. Na černou barvu si žádnej motýl dobrovolně nesedne. Ne asi.

Jo a taky jsem byla uklízet v lese a nasbírala plno hnusnejch odpornejch odpadků! Zdokumentováno tady.

KVĚTEN

Květen začal týdenní pracovní cestou do Bonnu v Německu. Napsala jsem článek pro Hedvábnou stezku o ostrově Texel (tady). S Libou jsme podnikly výlet na vyhlídku Sv. Jan Pod Skalou. Bylo už úplný léto! Zjistila jsem, že dvě zastávky od bytu je záchranná stanice pro psy! A protože mi v Praze chybí Bellinka, hned jsem tam zavolala a ještě ten den jela pejsky venčit.

Taky jsem se konečně začala učit španělsky. Trochu. Seznámila jsem se s Mauriciem z Chille, co tu studuje doktorát astronomie. Tak já tě budu učit česky a ty mě španělsky, platí? Výsledkem je teda to, že pokaždý spíš kecáme anglicky, ale kamarádů není nikdy dost a těch latinoamerickejch už vůbec!

Splnil se mi sen! Vždycky jsem si přála zasadit strom. No tak jsem jich zasadila rovnou 30! 30 buků do našeho lesa. Nevím, kolik jich přežije, ale snad aspoň jeden <3

ČERVEN

Červnem začalo opravdový léto. Nejdřív za mnou přijela Míša z Brna do Prahy a šly jsme na Latino karneval. Skvělý jídlo a tanečky! Pak jsem jela na pár dní do Kodaně. Moc jsem od toho nečekala, ani nevím proč, jelikož to město je absolutně úžasný. Draho tam je, o tom žádná, ale je tam super atmosféra, krásný budovy, lodě a hlavně je tam ve vzduchu cejtit moře. Moře, vlny a volnost.

Další v pořadí byla pouť u nás na vsi. Jak já jsem se těšila na vesnickou zábavu! Nechala jsem se překecat i na atrakci a pak se málem pozvracela, přesně, jak jsem čekala. Naštěstí jen málem 😀

Taky jsem stihla dva festivaly. Festival vědy, na kterým jsem si vyzkoušela, jaký to je, když vám trčí vlasy  od hlavy, skoro jako v těch animovanejch filmech, když někdo strčí prst do zásuvky 😀 a po dlouhý době jsem slyšela svoje milovaný WWW. Druhej byl United Islands! Nejdřív jsme mrzly, ale pak nás s Mončou zachránil kaktus, Leoniden, hranolky a tancování.

Konečně byly vhodný podmínky – od návštěvy exotický země nebo tatéra uběhl víc jak půlrok – a mohla jsem jít darovat krev. Udělala jsem dobrej skutek a zjistila svoji krevní skupinu. Dvě mouchy jednou ranou!

ČERVENEC

Prvních 10 dní se neslo ve znamení rodinnýho roadtripu (nejen) po Itálii – náš výlet zdokumentován zde. Bylo to úplně skvělý – jezera, hory, moře, hory, déšť i slunko a horkej vzduch… Nepočítaně kopečků zmrzliny a trojúhelníků pizzy. La dolce vita!

Co by to bylo za léto bez letního kina? Šly jsme s Libou do Meetfactory na Searching for Sugar Man. Bylo to super, pusťte si tohle!

Co by to bylo za léto bez vody? Vybrali jsme si Berounku a bylo to teda fakt náročný – Berounka je olejnatější než olej, nejede a nejede a navíc na nás už nezbyly kanoe, takže jsme byli na raftu a málem jsme se kvůli tomu upádlovali k smrti. Smažák byl, borůvkový knedlíky k snídani taky.. a alkohol… taky. Ale hlavně to byla po x letech Dustwalk akce s Míšou, Matějem a Adri a znovu se potvrdilo, že v nouzi potkáš přítele, stejně jako tenkrát v Itálii… 😀

Další letní festival se odehrál v Kutný Hoře, spolu s noční prohlídkou Svatý Barbory, která je prostě krásná ve dne v noci.

Co by to bylo za léto bez návštěvy hradu nebo zámku? Vyrazily jsme s Libou na Křivoklát. Ten den bylo fakt šílený vedro, ale my jsme chtěly vejlet a túru a neodradily nás ani tropický teploty.

SRPEN

Srpen začal výletem na Stvořidla. Dámská jízda – maminka, ségra, babička a teta. Magie a kouzla <3

Taky se konal hardcore trip s Míšou na Mallorce 😀 Bylo to takový dobrodružství, že mi na těch 9 dní nestačil jeden článek! Část jedna je tu a část druhá tady. Do teď ani jedna nechápem, kolik jsme toho stihly, jak jsme to dokázaly a jakto, že jsme se navzájem nezabily 😀

Trávila jsem hodně času doma na Vysočině, běhala po lese, a protože většina naší rodiny je narozená v srpnu, hodně se slavilo. A pak už byl konec léta…

ZÁŘÍ

První tejden jsem strávila na klimatický konferenci v Bangkoku. Teď mi dochází, že jsem to vůbec nezapsala, přitom zážitků tam bylo plno, i přesto, že to byla pracovní cesta. Už samotnej přílet do města je totiž zážitek – je to tam cejtit směsicí smaženejch nudlí a smradu z výfuků. Bangkok je fakt blázinec, nejbláznivější je asi přecházení silnice, kdy prostě buď jdete a spolíháte na to, že se vám auta, autobusy, náklaďáky, motorky a skútry vyhnou, respektive prokličkujou mezi váma, nebo nejdete a zůstanete na tý nechtěný straně silnice trčet po zbytek života. A další šílenost jsou trhy, obzvlášť ty noční. Víc napíšu do článku, až se k němu konečně dokopu!

V září byla houbová sezona, propuklo úplný hříbkový šílenství a tolik hříbků (obřích hřibů!) jsem neviděla pohromadě snad nikdy.

Splnila jsem si další sen a vylezla jsem na komín! Starej tovární komín. Akorát mě štvalo, že byla zima a nemohla jsem mít rozevlátý bíly šaty jako měla Maryška v Postřižinách. Teda já takový šaty vlastně ani nemám, ale bejvala bych si je sehnala. Psala jsem o tom tady.

Ke konci měsíce jsem ještě jela na dva dny do Vídně, kde bylo krásný babí léto. Ale nedala jsem si ani sachr, tak nevím, jestli se to dá vlastně počítat…

ŘÍJEN

První říjnovej víkend bylo krásně, a tak jsme s Marim jeli k lomu Velká Amerika, kde jsem byla naposled tak 6 let zpátky.. krásanesmírná!

Pak tři dny v Paříži, kterou jsem naposledy navštívila s maminkou před 8 lety. Moc času jsem tam neměla, ale Eiffelovku jsem si nemohla nechat ujít. Paříž má prostě svoje kouzlo, o to víc, když je babí léto, není ani vedro, ani zima a cpete se palačinkou s nutellou.

Přijela za mnou Kristýnka do Prahy a měly jsme tu nejhezčí sobotu! Začaly jsme snídaní, pokračovaly vybíráním šatů na její maturitní ples a skončily procházením se po Praze.

Slavnostní zakončení října se konalo na Halloween party, kde jsme byly s Libou a Mončou za vězenkyně, co zrovna zdrhly z vězení. Utržený ze řetězu…

LISTOPAD

Listopad je měsíc, kdy slavím narozeniny. Měsíc je to z meteorologickýho hlediska většinou ponurej, ubývá slunka a přibývá zimy, ale i tak je můj oblíbenej. Už kvůli tomu, jak se jmenuje. Spadaný listí mám moc ráda, hlavně když v něm chodím a ono tak hezky šustí. Za posledních pár let se stalo tradicí, že narozky trávím někde v cizině. To jsem nezavedla účelově, prostě to tak vyplynulo. Letos to vyšlo jinak, ale bylo to úplně skvělý! Naši přijeli do Prahy, šli jsme na oběd a kafe s dortem a pak jsem byla s kamarádama. Bylo to strašně hezký a veselý a i přesto, že jsem všem zdůrazňovala, že to není oslava jako oslava, tak ať nic nenosí, že si jen přeju, aby se mnou ten večer byli, donesli mi plno dárků, který úplně dokazovaly, jak dobře mě znají! Knížky, učebnici španělštiny, bambusový a nerezový brčka, biokosmetiku, cestovatelský knížky… Byla jsem šťastná, že jsem právě tady a nikde jinde. Ono to „jinde“ totiž už stejně bylo naplánovaný, protože jedním z těch dárků byla i letenka do Jordánska!

Deset dní uběhlo jako voda a odlítali jsme s Marim do tepla. V Jordánsku je krásně a za těch necelejch 5 dní jsme se stihli koupat v moři, procházet se starým skalním městem Petra, spát v poušti, toulat se večer po městě a snídat ráno na chodníku.. a projet zemi od severu k jihu a pak zase zpět.

PROSINEC

Dva dny po návratu z tepla jsem odjela na tejden do polskejch Katowic na klimatickou konferenci. A po návratu začala moje obsese Vánocema, kdy jsem nosila vánoční svetr 24/7. A protože jsme letos nejeli na tradiční předvánoční hory, pekla jsem s bráchou cukroví, což tu moji vánoční náladu podpořilo ještě víc.

Aby tý vánoční atmosféry nebylo málo, šli jsme na Vánoční koncert do Českýho muzea hudby, o kterým jsem ani nevěděla, že existuje, ale je fakt nádherný! A taky do zrenovovanýho Národního muzea. Sbírky a exponáty teda ještě nejsou přístupný, to až tak za dva roky (na mamuta ani velrybu se tudíž netěšte…), ale voní to tam novotou, interiér je krásně zrenovovanej a výstava 2 x 100 je fajn.

No a pak už byly moje vytoužený Vánoce, což znamenalo válení se doma u cukroví a pohádek, chození s Bellinkou do lesa, štědrovečerní rybí polívka, kapří řízky a bramborovej salát a Pelíšky. A Štěpánská zábava v Polný!

Suma sumárum, sice jsem v tomhle roce navštívila 12 zemí, ale jinak jsem žila zase chvíli na jednom místě, chodila do práce a všechno bylo jistý a stabilní. Žádný velký dobrodružství se nekonalo. Ačkoliv možná vlastně začalo to největší dobrodružství, který může bejt… <3

A moje oblíbený poselství na závěr, který mi cvrnklo do nosu cestou z práce, kdy jsem to vzala jinou ulicí, než obvykle…