Mallorca, Španělsko

Mallorca stopem a přechod pohoří Tramuntana po GR 221 (den 5. – 9.)

Venku přituhuje, tudíž je nejvyšší čas dopsat druhou část našeho výletu na Mallorcu a aspoň imaginárně se ohřát. Zápisky prvních 4 dnů si můžete přečíst tady. Jen abychom se dostali do kontextu: den 4. končil na pláži na jih od hlavního města, kde se nám vůbec nelíbilo. Moře bylo fajn, pláž taky, ale je to přecpaný děckama, který se tam ve dne v noci opíjej a dělaj bordel.

DEN 5: PALMA DE MALLORCA

Jdeme si na recepci vyměnit pokoj. Chceme klimatizaci a ta v tom našem slavným apartmánu není. Problém je, že nemůžem mít otevřený okna kvůli těm hlučnejm šílencům. Dobrý, výměna schválena! Konečně nebydlíme hned naproti klubu Veronica a možná se i trochu vyspíme. Chvíli se válíme na pláži, ale hned odpoledne už nám cukaj cvičky a vyrážíme na výlet do města. Moc od toho nečekáme, ale je to tam krásný! Hezký domy, nádherná katedrála, před kterou je jakýsi jezero. Musíme se tam vrátit večer, až bude katedrála osvícená. Byla a byla ještě hezčí, než jsme čekaly.

K obědu jsme se teda fakt nežinýrovaly – každá jsme si dala pánev paelly a vypily každá půl litr sangríi. A protože jsme holky hladové a neotesané, daly jsme si navrch ještě dva kopečky zmrzliny 😀

Měly jsme pokoj s balkonem, takže po cestě z města jsme se těšily, až si tam sednem, budem pít víno a dívat se na moře. Příjdeme na pokoj, ještě tam něco šmejdíme, když v tom někdo klepe na dveře. Víme, co je tu všude kolem za úchyly, tak děláme, že tu nejsme. Jenže v tom si uvědomíme, ze máme otevřený dveře na balkon, kterej je vlastně od vedlejšího balkónu oddělenej jen nízkou zídkou! Říkám Míše, která je blíž balkonu, ať rychle zavře balkonový dveře, ale než tam Míša doběhne, už přes tu zídku někdo leze!!! Obě začneme ječet a v tom si uvědomíme, ze je to recepční a ptá se, jestli klimatizace funguje 😀 😀 Jo funguje, gracias. Ale nechápem, proč se u těch dveří neozval, bejvaly bysme mu normálně otevřely a nemusel mít šok ani on, ani my.

DEN 6: PLÁŽOVÝ

Počet stopů: 6

Dnešní den byl zatím nejlepší, co se stopování týče. Rozhodly jsme se putovat po plážích jižního pobřeží. Udělaly jsme si seznam těch nejhezčích a dneska byly na programu čtyři. Nakonec teda jen dvě, protože jsme se rozhodly nespěchat a radši si to užít tam, kde se nám líbí. Jako první nám zastavil starej děda, kterýmu hrála v autě nahlas hudba. A když píšu nahlas, myslím fakt NAHLAS! Než jsme se uslyšeli a pochopili, kde nás má vysadit a kam vlastně jedem, už odbočoval kamsi do vesnice a my že neee, že potřebujem zůstat na hlavní silnici.

Pak zastavila ženská se dvěma dětma, která si hudbu nepouštěla o nic míň nahlas, ale hluchá nebyla, takže domluva byla jednoduchá. Pouštěla super španělský songy a celkově byla taková správná.

Dál jsme čekaly a čekaly a nikdo nezastavoval.

Možná stojíme blbě. Kousek popojdeme.
No tak já nevím, jako lepší místo už vybrat nemůžem. Proč sakra nikdo nestaví?

Až konečně! Tři kluci. Němci. Původem z Turecka. Máme použít heslo (sušená šunka), že nejedem, nebo s nima pojedem? Podívaly jsme se s Míšou na sebe a naše intuice nám řekla jeďte, tak jsme jely. Kluci byli hrozně v pohodě, pouštěli německej a francouzskej rap, ukazovali nám, jak si nechávali na pláži plíst copánky a povídali o všem možným. Měli stejnej plán jako my, akorát měli vybraný jiný pláže, s útesama, kde se dá skákat. I přesto nás ale dovezli nás až na tu naší vybranou pláž a ještě nám na cestu nabízeli dva croissanty, jestli nemáme hlad 😀

Konečně jsme si užívaly krásný pláže Es Trencs, kde bylo sice dost lidí, ale tomu se nedá divit, protože ta voda byla úplně čistá a průzračná. Vykoupaly jsme se, najedly, zase vykoupaly a byl čas přesunout se na další pláž. Zastavil nám pár, co vzadu vezl holčičku a krokodýla. Pán byl hrozně ochotnej a krokodýla vmáčkl do kufru, abysme si mohly sednout dozadu.

Pak nás nabrala Polka, co tu už několik let žije. Měly jsme štěstí – hodila nás až na pláž Cala Pi, protože tam odtud kousek bydlí! Šla tam i s náma, ukázala nám, kde je hezkej výhled a taky říkala, že nemá ráda Polsko a že tam už nejezdí a že je hroznej hic a zejtra má volnej den a nemusí do práce. Dobře jsme si s ní polsko-česky pokecaly a říkaly si, jaký máme štěstí na lidi.

Míša vyhlíží lepší zítřky :))

Nakonec nás nabral kluk s holkou, co tu dělají animátory v hotelu. Hodili nás skoro až domů. Ten kluk dělá animátora už 7 let. Každý léto. Nechápeme, jak to může vydržet? To mu to neleze na nervy? Holka je Maďarka a žije v Rakousku. Na Mallorce jsou už po několikátý za sebou, tak nám dali tipy na hezký místa. Taky jsme se bavili o jídle. Konkrétně např. o guláši a řízcích a bramborovým salátu, kterýmu Španělé říkají ruskej salát.

Dojely jsme domů, nakoupily a k večeři si udělaly tapas, který jsme pak jedly na balkoně. Super den!

DEN 7: STĚHOVACÍ

Počet stopů: 2

Stěhujeme se z jihu na sever. Vracíme se do hor! Aspoň na pár posledních dní. Tam je stejně nejlíp. Bohužel stop moc nešel. Stály jsme kus u kruháče, kterej byl ale dost vytíženej, a když nám zastavila paní, co měla vzadu v sedačce malýho kloučka, hrozně jsme se bály, že ji budeme mít na svědomí, protože zastavila tak nešťastně, že ji málem smetl autobus. Naštěstí všechno dobře dopadlo, kousek nás svezla a pak nás nabrali dvě holky s klukem. Ta jedna se nejdřív malovala, tak nemluvila a když už měla makeup hotovej, začala nadávat na horko, že se to nedá vydržet a že kvůli tomu kolikrát i brečí, protože je to prostě nesnesitelný. Bohužel jsme se s nima moc nepochopili. Dovezli nás do centra města, což je něco, čemu se chce každej stopař pokud možno vyhnout. Z centra města se prostě nedá dostat! Musíte jet buď městskou někam na okraj, nebo tam dojít, ale to se vám jako úplně nechce no. Tak nám nezbylo nic jinýho, než si dojít na busák a dojet do cíle autobusem.

Cílem bylo přístavní městečko Port d’Alcúdia, kde jsme se ubytovaly u jednoho kluka přes Airbnb. Pokojík byl hezkej a hlavně byl fakt blízko moře. Kluk nám doporučil jednu pláž za městem, která je tak 20 min chůze pěšky, ale stojí za to! Tak jsme se posilnily (rozuměj přecpaly) kebabem a hranolkama a šly (rozuměj horko těžko se ploužily) na pláž. Nebylo to 20 min bylo to spíš 2x tolik, ale pravdou je, že to bylo fakt kouzelný místo. Nebyla to ani pláž, byly to spíš útesy, kde byl sem tam udělanej betonovej nebo kamínkovej plácek.. ale právě díky tomu tam bylo jen pár místních a byl tam prostě božskej klid. Vyhřívaly jsme se, fotily se a připadaly si jak anakondy, co právě sežraly celou kozu a teď se nemůžou hejbat a jen prostě ležej a trávěj 😀

DEN 8: VÝLETNÍ MĚSTSKÝ

Počet stopů: 4

Na bytě byly ubytovaný kromě nás dva páry. Z toho jeden byli Češi. Potkaly jsme je už večer předem a zjistili jsme, že stejně jako my, se ráno chystají na Cap de Formentor, což je poloostrov s nejvýchodnějším bodem ostrova. My jsme ale chtěly vyrazit brzo ráno, tudíž jsme jejich nabídku spolujízdy odmítly.

Ráno vyrážíme na stop a stejně máme tušení, že nám nikdo nezastaví a oni pojedou kolem a my si budem muset se sklopenejma ušima sednout k nim. Při hledání vhodnýho spotu ke stopu (jazykolámek, haha) míjíme hřbitov na kopci. Takovej světlej se spoustou sukulentů.

No samozřejmě. Naše „obavy“ se vyplnily 😀 Byli ale milý, takže to bylo ve výsledku fajn.

široko daleko nic

Po návštěvě poloostrova jsme se rozloučili – oni jeli na pláž snídat a my jsme jely do Pollency, horskýho městečka. Dovezla nás tam holka s klukem, se kterýma jsme ale nepromluvily skoro ani slovo, jelikož ona celou dobu telefonovala.

Pollenca byla krásná. Malebný historický město se spoustou uliček a taky kostelíkem na kopci, ke kterýmu vede tisíc (skoro) kamennejch schodů, který ale vyjdete cobydup, protože nestačíte obdivovat hezký domy, co schody lemujou. Třeba na jednom byly porcelánový vlaštovky 🙂 Z vrcholu od kostelíka je pak krásnej výhled na celý údolí. Hrozně moc se nám tam líbilo a strávily jsme v tom městečku skoro celý odpoledne.

Po cestě zpět nás vezl jeden kluk, co pracuje jako číšník a chystá se uběhnout maraton, i kdy zatím nikdy neuběhl ani půlmaraton. Další pak táta s dcerou, Němci. Mluvily jsme anglicko-německo-rusko-slovensko-španělsko-česky. Šílený! Ale hrozně vtipný, ten pán byl nejlepší 😀 Dovezli nás do města Alcúdia, kde jsme se prošly po hradbách a pak se vydaly po svejch domů – měly jsme to do přístavu kousek.

Míša kráčí po hradbách

DEN 9: ODLETOVÝ

Den poslední nebyl ničím zajímavej. Snad jen tím, že byla v noci velká bouřka a když jsem šla uklidit ručníky z balkonu, málem mě to odfouklo někam pryč. Celej den jsme strávily na pláži a loučily se s mořem. Ale jak už to tak s posledníma dnama bejvá, je to takovej mrtvej čas… člověk nikam moc nemůže, hlídá si, aby se včas dostal na letiště… a snaží se prostě nějak ten čas zabít. Takže nuda.

Doufáme, že nebude další bouřka, že v klidu odletíme a dorazíme domů. Už se těšíme. Sice to bylo jen 9 dní, ale pocitově skoro měsíc. Do odpočinkový dovolený to teda mělo daleko, ale ono ležet jen tak na pláži by nás stejně nebavilo a navíc na odpočinek bude ještě času dost!

1 thought on “Mallorca stopem a přechod pohoří Tramuntana po GR 221 (den 5. – 9.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.