Českokrásno,  Island,  Praha

Rok 2019

Původně jsem chtěla tohle shrnutí psát během vánočních svátků, ale to samozřejmě nevyšlo. Pak jsem myslela, že to dám dohromady první tejden v lednu, ale to bylo taky naivní. Tak jsem to vzdala. Prostě žádný shrnutí nebude no, však co. Jenže jsem měla pocit, že něco chybí, že jsem se nad tím uplynulým rokem ani na chvilku nepozastavila, nezamyslela se nad tím, co jsem udělala dobře, co jsem bývala mohla udělat jinak, co jsem zažila… Připadalo mi, že to celý strašně rychle uteklo a vlastně ani nevím, co se v tom ruce všechno událo. Bylo toho přitom tolik! Pokud si nevyhradím ten čas a nedám to dohromady, budu mít divnej pocit rozplizlosti a ten novoroční pocit čistýho nepopsanýho listu, aspoň malinký motivace a odhodlání a vzrušujícího „neznáma“ se mi vyhne prostě úplně. Takže jdu na to.

LEDEN

První měsíc v roce byl vlastně takovej hezky obyčejnej.

  • Byla sice zima, ale protože nebyl doma pořádně zamrzlej rybník už asi dva roky, nezbylo nic jinýho, než jít bruslit do Karlína.
  • Moje brněnská láska (= Míša) odstátnicovala a taky jsme se minimálně půl roku neviděly (moje Brazílie a Mexiko a pak Míšino učení se na státnice), takže byl víc než velkej důvod k oslavě.
  • Cvičila jsem pravidelně jógu, byla taky párkrát s Lindou ve fitku (!!), oslavila 12 let s Carevnou, přesadila si všechny kytky ve svým pražským pokoji, scházela se s kamarádama, trénovala na kytaru, chodila na procházky s Bellinkou a strávila hezkej den s Kristýnkou v Praze, protože se přijela podívat na Den otevřenejch dveří na UK.
  • Všední dny v práci mi zpříjemňovaly laskominy a sladký vzkazy od mojí Míši a všední večery jsme si s Marim zpříjemňovali exotickejma večeřema. Byli jsme třeba v indický restauraci, na falafelu v Paprice, na gruzínský hostině atp.
  • Taky jsem si hrála s Křečkem a dala si předsevzetí, že přečtu alespoň jednu knížku za měsíc, což mi bohužel úplně nevyšlo. Výsledný skóre je tak jedna za měsíce dva.
  • No a v půlce měsíce jsme se s Marim rozhodli, že je na čase zkusit něco novýho. Odstěhujem se na Island!
ÚNOR

Únor začal velmi slavnostně. Naše Kristýnka měla maturiťák! Přemluvit se nechala dokonce i babička a byl to nádhernej večer. Kristýnka byla nejkrásnější ze všech a tancovali jsme ostošest.
No a pak začal kolotoč. Poslední měsíc v práci, za měsíc odlítáme, je toho potřeba hrozně moc vyřídit a se všema se vidět! Odlítali jsme sice jen na dobu určitou, ale stejně! Plus bylo potřeba sehnat na Islandu nějaký bydlení a nejlíp i práci…
Mauricio mě vzal na ty nejlepší nachos (La Casa Blů), zajeli jsme se s Marim podívat za Lindou a Matějem, Míša mě vzala poprvý do Dishe a Mari na fotbal (poznatek je ten, že v zimě je tam zima a je to větší zábava, než v TV, ale stejně si vždycky budu radší číst, než koukat na fotbal). Zašli jsme do srílanský restaurace (která má ale do tý pravý srílanský kuchyně daleko asi tak stejně, jako je Česko daleko od Srí Lanky). Taky jsem byla s Kristýnkou v divadle na Revizorovi a s Marim na výstavě v Galerii Rudolfinum.
Nejlepším zážitkem z celýho února byly ale Šibřinky, neboli vesnickej maškarní bál. Poslední dva roky mi to vůbec nevycházelo, takže jsem se už šíleně těšila. Měla jsem vysněnej kostým – že půjdu za Sandy z Pomády. Ty předchozí roky jsem k tomu ale neměla Dannyho (možná proto mi ty předchozí ročníky nevyšly). Všechno má prostě svůj čas a ta pravá doba pro tenhle můj kostým byla až teď, když jsem mohla přemluvit Mariho, aby šel za Dannyho. Moc protestovat nemohl 😀 Pozvala jsem ještě kamarády z Prahy, byl tam i brácha a ségra a bylo to prostě úplně nejlepší! <3
A pak byl pomalu konec února a blížilo se posledních pár dní s mejma nejbližšíma…
28. jsem odevzdala vstupní kartu do práce, sehnala si za sebe náhradu do pokoje a bylo to. Ahoj, Praho.

BŘEZEN

Zatímco v Česku začínalo jaro, my jsme odjeli do zimy. Nejdřív jsme ale měli rozlučku se (skoro) všema našima kamarádama. Poslední víkend doma byl melancholickej… viz tenhle článek. poslední oběd doma, poslední procházka s Bellouškem, balení… nesnáším balení 😀 Vybalování taky, ale balení snad ještě víc.
Najednou byl den D a odlítali jsme. Na letišti ve Vídni jsme si dali poslední mekáč (ten na Islandu nemaj) a odletěli. Sbalený do kufru a do batohu, s tím, že v září jsme nejspíš zpátky.
Následující měsíce bych mohla prostě přeskočit a napsat, že jsme byli na Islandu a místo v září jsme se vrátili až v listopadu, ale přece nemůžu 8 měsíců takhle zkrouhnout do jedný věty.
Každopádně první dva týdny tam, jsem shrnula ve střípcích tady. Moc nerozumím tomu, proč jsem podobný střípky nepsala aspoň jednou měsíčně, ale co naplat…
Kromě chození do práce a po úřadech (viz zde) jsme objevovali Reykjavík a jeho okolí. Protože mi relativně brzo začal chybět les, vydali jsme nějakej najít a jeden lesík jsme objevili. Lesík, kterým dojdete na písčitou pláž. Taky jsme se šli podívat do botanický zahrady, která byla celá zasněžená, ale o to větší kouzlo měla – ten den svítilo sluníčko, takže se všechno třpytilo a březová alej byla jak z Mrazíka. Zašli jsme taky na blešák a trhy a udělali si výbornej tatarák z lososa.
Náš pokojíček, ve kterým jsme bydleli, byl tak malej, že se v něm nedalo vůbec cvičit, proto jsem byla strašně ráda, když jsem objevila, že se dá cvičit na Indický ambasádě, a to dokonce zadarmo! Od tý doby jsem tam chodila, kdykoli jsem měla volný odpoledne.
Náš kamarád z Chille podnikal zrovna svoje putování po severu, takže se zastavil i v Reykjavíku. Měli jsme strašnou radost, že vidíme známou tvář 😀 Šli jsme na pivo a na kulečník.
Taky jsme poprvý v životě viděli polární záři. Krásnou, zelenou. Nebejt ve městě, vidíme ji líp, ale i tak byla nádherná. Psala jsem o tom tady.

DUBEN

Duben byl moc hezkej a pohodovej měsíc. Měsíc stopovacích výletů.

  • „Oteplilo“ se a slezl sníh. Dokonce tolik, že jsem si pár dní mohla vzít jen lehkou bundu a psát si v parku u kostela. Mari byl celej nadšenej z discgolfovýho hřiště kousek od baráku, tak jsme šli párkrát hrát. Taky jsem byla běhat! Byl to můj jedinej běh v roce. Je to smutný, ale je to tak. Což mě přivádí na myšlenku, že nemám vůbec žádnou fyzičku a musím s tím něco udělat! V práci jsem sice lítala od rána do večera po dvoupatrovým podniku a pomalu se nezastavila… Jenže právě proto jsem byla ve volnejch dnech tak vyfluslá, že to poslední, co se mi chtělo, bylo jít běhat, nebo cvičit. Takže jsem se zůstala jen u občasný jógy.
  • Když už jsem ale u toho sportování, za zmínku stojí, že Mari začal chodit do bazénu a já jsem pak začla chodit s ním. Islandský bazény jsou super. Areál s bazénem a i horkou vířivkou (a ne jednou) je v každý větší vesnici. Venkovní, vnitřní, plaveckej, horký bazénky s odlišnou teplotou a i ty ledový, pro ty, co mají ambice se otužovat. Někdy nechybí ani sauna a pára.
  • Zastesklo se nám po českým jídle a vařili jsme guláš, což v Reykjavíku není jen tak, musíte jít k řezníkovi pro maso přes celý město.
  • Pracovala jsem v restauraci i kavárně, s Marim jsme si hospodařili a bylo mi fajn. Měla jsem pocit, že jsem přesně tam, kde chci bejt.
  • Začala jsem psát do Ekolistu (a pak přestala, ale zase začnu!).
  • Podnikli jsme dva výlety. Jednodenní, stopem. Ráno z Reykjavíku a k večeru zpátky. První byl k horký řece do údolí Reykjadalur, kde jsme se koupali a viděli společně viděli první vodopád. A druhej výlet byl výstup na horu Vífilsvell, kterej byl celkem náročnej, protože se šlo vlastně po takovým štěrku a dost to klouzalo. Výhled ale stál za to a taky jsme tam kromě jednoho páru byli úplně sami. Ani o jednom výletu jsem nenapsala, i když jsem to měla v plánu. Já nevím, když nad tím tak přemejšlím, tak jsem vlastně pořád dokola měla v plánu něco udělat, ale nakonec k tomu nedošlo. V novým roce musím bejt víc akční, dotahovat věci do konce a plnit to, co si řeknu, že udělám.
  • Nechala jsem si zakořenit avokádoovu pecku. Jmenuje se Zlatonka a už ji mám hezky doma v květináči a je krásná! 🙂
KVĚTEN

První máj, lásky čas, se na Islandu neslaví úplně jednoduše. Valentýn je mi úplně jedno, ale 1. máj mám ráda. Je to takovej nevtíravej něžnej milej svátek. Polibek pod třešní.. nebo něčím kvetoucím. Ani jsem v to nedoufala, ale po cestě do obchodu jsme narazili na stromy, na kterých kvetly červený šištice, něco jako „moruše“. A tak bylo všechno tak, jak má.
S holkama z práce jsme si šly zatancovat. Hráli písničky z 90s a největší ohlas vzbudila písnička od TATU. Úplně jsem zapomněla, že existovaly! 😀
Jinak se v květnu nic moc výraznýho nestalo. Byl to hezkej klidnej měsíc. Střípky zde. Střídal se ledovej vítr s občasným bezvětřím a sluníčkem, kdy bylo možný jít na zmrzlinu jen v tričku! Chodila jsem na jógu, koukali jsme na Seinfelda, pekli si batátový hranolky a koupila jsem si na blešáku náušnice z rybí kůže. Teda vlastně nekoupila, chtěla jsem si je koupit, ale dostala jsem je pro štěstí.

ČERVEN

V červnu začlo bejt v práci veselo. Na Island začaly přijíždět výletní lodě, který vždyky vyplivly spoustu lidí. Ale aspoň ty směny rychle utíkaly.
Nejzajímavější z celýho měsíce byl náš první delší výlet. Vydali jsme se prozkoumat jižní pobřeží, o čemž jsem psala tady. Půjčili jsme si auto, spali ve stanu a vyhřívali se na sluníčku, který bylo na islandský poměry tak silný, že jsem si spálila pěšinku 😀 Viděli jsme gejzír a koupali se v ledovým jezírku pod vodopádem.

ČERVENEC

Tenhle měsíc byl měsícem těšení. První tejden to byla návštěva Péti, kterej nějakou náhodou jezdí skoro vždycky tam, kam já 😀 A pak jsem se těšila na Lindu s Matějem. Po putování po ostrově skončili v Reykjavíku, kde jsme se sešli na burger a na piva a bylo to strašně krásný. Kousek domova.

A pak už to rychle uteklo a na konci měsíce jsme jeli s Marim na výlet ne Westfjordy, kde se mi líbilo z celýho Islandu úplně nejvíc. Psala jsem o tom tady. Poprvý v životě jsem viděla ve volný přírodě tuleně, jedla jsem islandský borůvky a taky viděla polární lišku (víte, že jsou během léta takový šedočerný?) a roztomilý ptáčky papuchálky!

SRPEN

Srpen byl hodně dlouhej pracovní měsíc bez jedinýho výletu. Začal hezky – hned prvího bylo asi 16 stupňů ve stínu a my jsme měli naštěstí volnej den. Takže jsme sbalili plavky a ručníky a vydali se na pláž! Bylo tam plno lidí a mně se nejdřív do vody nechtělo, ale pak jsem si říkala, že bych asi měla. Tak jsem se osmělila a pár temp si udělala. Za odměnu byla zmrzka a opalování.
Byla jsem v marocký restauraci na oslavě narozenin svojí italský kamarádky, což bylo moc fajn a taky jsme si konečně po dlouhým rozmejšlení a vybírání koupili s Marim pravý ručně pletený islandský svetry 🙂
Jinak se mi ale hodně stejskalo.. přišlo mi to všechno takový už moc dlouhý.

ZÁŘÍ

Prrvní tejden v září byl úplně nejkrásnější, protože konečně nadešel čas našeho roadtripu po ostrově. Psala jsem o tom tady a jen na to myslím, hned bych si ho dala znova.

Zbytek měsíce byl ale asi nejnáročnější z celýho roku. Kromě práce v restauraci jsem ještě uklízela Airbnb byty a jen na to pomyslím, jsem unavená 😀 Nad vodou mě drželo jen vědomí toho, že na začátku října jedeme domů!

ŘÍJEN

Byli jsme doma. Konečně. Nikdy jsem nebyla od domova pryč tak dlouho v kuse. Bylo to krátký, ale intenzivní a krásný. Uvědomila jsem si, jak hodně fixovaná na domov jsem a že vlastně šptatně snáším, když jsem dlouho pryč. Půl roku je maximum, úplný maximum. Tři měsíce jsou tak akorát, 4-5 už to skřípe a půl roku… to už jsem steskem celá špatná.

Po návratu zpět na Island už to bylo všechno veselejší. Dny se sice opět zkracovaly, ubývalo sluníčka a vítr sílil, ale věděla jsem, že jsou to poslední dva měsíce a že si je chci vlastně užít. Že chci trochu zpomalit, víc se procházet po městě, častějc chodit na jógu, nepracovat už tolik a mít víc času sama na sebe.
Koupili jsme finální zpáteční letenky do Prahy. Všechno tak rychle utíká… vždyť jsme se před chvilkou stěhovali…

LISTOPAD

No a listopad byl poslední měsíc na Islandu. Na jednu stranu mi bylo trochu líto, že opouštíme náš pokojíček, ktrej jsem za těch 8 měsíců polepila různejma fotkama a obrázkama, co jsem kde našla a vystříhla a taky Reykjavík, protože je to moc hezký malý milý město k žití. Ale stejně jsem se už těšila domů. Na hory a na Vánoce a na takový ty obyčejný dny, kdy se vzbudím, nasnídám, přečtu si Respekt, půjdu k babičce, s Bellou a budu se všema hezky doma.
A taky jsme koupili letenky na Srí Lanku! Konečně se tam po třech letech vrátím.
Taky jsem oslavila narozky. Měla jsem krásnej narozeninovej den. V zoo, se zvířatama, konkrétně s tuleněma, sobama, holubama, králíčkama, taky prasetem, kozou, telátkem, koněma, husama a kačenama.
A 30. listopadu jsme letěli domů. Sbohem, Islande.

PROSINEC

Prosinec byl strašně nabitej. Mám pocit, že moc rychle utekl a nestihla jsem všechno, co jsme chtěla, ale na druhou stranu mám pocit, že vlastně trval docela dlouho.

  • Nejdřív jsem měla dodatečnou oslavou narozenin s Carevnou, která mi upekla dort!
  • Opět, stejně jako loni, jsem připravila dárek pro jednoho chlapečka z azyláku.
  • Zašla jsem si na hezkej brunch s Kristýnkou, která už je v Praze skoro jako doma.
  • Snědla jsem X smažáků s tatarkou.
  • Míša mě opět vzala do Dishe na burger.
  • Nakoupila jsem vánoční dárky.
  • Nechala se naočkovat proti vzteklině.
  • Potulovala se s Bellou po lese.
  • Dělala blbosti s Ladym a opět trochu oprášila hraní na kytaru.
  • Skoro se opila s Lindou margaritama.
  • Byla s Libou na skvělym koncertě Tata Bojs.
  • Byla s Marim na vietnamským jídle, který bylo dobrý, ale ve Vietnamu bude chutnat mnohem líp.
  • Měla jsem přednášku o Srí Lance na jedný pražský základce. Povídala jsem sedmákům a osmákům o tom, jak žijou jejich vrstevníci ve vesnici na Srí Lance. Byla jsem z toho trochu nervózní, ale ty děti byly tak strašně hodný! Úplně poslouchaly, zajímalo je to a na konci jeden kluk prohlásil: „Já jsem pro Srí Lanku jako stvořenej! Musim tam jet!“ Měla jsem strašnou radost, že jsem mohla něco takovýho zažít 🙂 Pokud by někoho zajímalo, jak se ve vesnici na Srí Lance žije, můžete si přečíst moje zápisky tady.
  • Viděla se s lidma, se kterýma jsem se neviděla už strašně dlouho a bylo to vždycky něčím inspirativní.
  • Šla jsem do kina.
  • Pekli jsme cukroví a protože se mi strašně líběj malý prasátka,na linecký jsme použili prasečí formičky.
  • Jeli jsme na tradiční předvánoční hory! Tentokrát i se strejdou a bratránkem. Vyšlo nám nádherný počasí, jezdili jsme jako o závod, denně se cpali štrúdlem zatopeným ve vanilkovým krému a v pořádku se bez zranění vrátili domů.
  • Viděla jsem svoje milý bejvalý spolužáky z vejšky.
  • Přibylo mi tetování.
  • Byli jsme se projít na Petřín.
  • Viděla jsem se s Mončou. Vždycky se vidíme jednou za čas a je to jak kdyby tam žádná prodleva vůbec nebyla.
  • Vánoce.
  • S Libou jsme si užily Štěpánskou zábavu v Polný jako za mlada 😀
  • Mari mě vzal na Blaník a já jeho provedla po naší vesnici.
  • Silvestr.
  • Konec.
  • Uteklo to strašně rychle.
  • Novej rok.
  • Začátek.

No a co bude dál? Bejt skoro rok a půl v zimě je docela náročný, obzvlášť pro někoho, kdo má rád teplo a sluníčko. Takže plány jsou jasný – bejt většinu roku v teple a dorovnat sluníčkovej deficit.

A kromě prohřátejch kostí si přeju:

  • Naučit se stojku.
  • Naučit se potápět bez držení nosu a správně plavat.
  • Začít se zase víc učit a studovat.
  • Věnovat se tomu, při čem se cejtím nejvíc živá a sama sebou. Něčemu, co mi dává opravdovej smysl.

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.