Island

Roadtrip po Islandu III – Island kolem dokola

Už jen dva týdny, už je týden, už jen pár dní, už zejtra! Vyrážíme na dovolenou! Po půl roce tady konečně projedeme ostrov kolem dokola a křížem krážem – z Reykjavíku na sever, přes východ k jihu a zpět na západ. Těšila jsem se TAK moc! V pondělí jsme vyjížděli a měli jsme 6 dní.. jihozápad  a Westfjords jsme měli prozkoumaný z minulých výletů, takže by to mělo stačit 🙂 Měli jsme poznačený všechny místa, kam se chceme podívat, bazény a hotpoty, kde se chceme vykoupat ohřát. Půjčili jsme si auto, kde byla zbudovaná postel, protože jsme se báli, že v září už bude hnusně a bude pršet a spát v takovým počasí ve stanu by nemuselo bejt úplně ideální. Naštěstí nám počasí přálo, ale i tak jsme byli za spaní v autě rádi, jelikož v noci byla pěkná kosa.

DEN 1

První den jsme strávili na poloostrově Snaefellsnes. Nejdřív jsme se stavili v hotpotu, kterej byl fakt horkej, ale trochu moc mělkej a hlavně dost bahnitej. Chvíli jsme se tam ale ohřáli, okolí bylo hezký.

Pak jsme jeli na pláž, kde mělo bejt plno tuleňů, ale na ty jsme zrovna štěstí neměli. Tak jsme si tam sedli na kameny, vyndali svačinu a koukali na zátoku před náma.. a jak si tak žvejkám housku a přikusuju vařený vajíčko, vidím malou kulatou lesklou hlavičku, jak se vynořuje z vody! Tuleň! A támhle další!  Malý vodní psíčci <3

Další zastávka byla u minimalistickýho černýho kostela. Stojí na louce, uprostřed ničeho… zvláštní. Ale nebylo to nijak depresivní nebo divný místo. Zrovna bylo takovýto hezký světlo, to teplý měkký před západem slunce. Měli jsme na sobě naše tradiční islandský svetry a kdyby se Mari netvářil tak utrápeně, mohli jsme mít krásný fotky! 😀

Pak jsme jeli dál. Chtěli jsme objet poloostrov kolem dokola, což znamenalo sice delší cestu, ale zato národním parkem. To byla taková krása! Projížděli jsme kolem sopky a museli jsme zastavit, abysme se tou nádherou mohli pořádně pokochat. Zapadalo sluníčko, bylo bezvětří a já jsem pod sopkou skákala z jednoho kamene na druhej, ale opatrně, po špičkách, abych tu sopku neprobudila.. dlouho jsem si nepřipadala tak bezstarostně.

Chtěli jsme dojet do kempu víc na severu, ale nějak nám docházel čas, stmívalo se… tak jsme si řekli, že zkusíme najít jeden teplej bazén, kde jsme se koupali minule cestou na Westfjordy a přespíme tam. Bude fajn se před spaním prohřát. Dojeli jsme k němu po šílený kamenitý cestě, byla tma, žádný veřejný osvětlení, nic takovýho, jen my, nějaký auto, jakýsi chatky a ten bazén, ze kterýho se kouřilo. Scéna jak z hororu. „Já tady asi nechci spát…“ „Já taky ne.“ Tak jsme to zase obrátili a šupali jsme do kempu 😀

DEN 2

Den začal tím, že jsem se samým zoufalstvím rozbrečela. Myslim si, že jsem tvrdá holka z Vysočiny, nebo se alespoň ve většině situací snažim bejt, ale tohle už prostě nešlo. Mrzla jsem celou noc! Totiž jak jsme dojeli do kempu v noci, šli jsme rovnou spát. Nedali jsme si žádnej alkohol, oblíkla jsem si termoprádlo, mikinu, narazila čepici, zapla se do spacáku a bylo. Nevím, proč mě nenapadlo vylízt v tý největši zimní krizi ven z auta, běhat dokola, udělat si pár dřepů, prostě se pořádně zahřát, aby ten spacák měl CO izolovat. Každopádně jsem skoro celou noc nespala, drkotala zubama, nepomohlo ani to, že jsem nastartovala a přitopila, bylo to prostě úplně beznadějný. Ráno jsem Marimu brečela, že 5 takovejchhle nocí prostě nepřežiju!

Nicméně nasnídali jsme se a dali si kafe a všechno bylo veselejší. Další volnej den, nebe bez mráčku..co víc si přát. Zastavili jsme se u skály v moři, co vypadá jako nosorožec.

Pak jsme dojeli do bazénu v Hofsósu. Byl teplej tak akorát a dalo se v něm hezky plavat. A protože byl na kopci, jakoby na útesu, byl z něj výhled přímo na oceán a hory.

Pak jsme obědvali mezi koněma, u jejichž ohrady jsme zastavili. Byly tam hříbátka, který jsem si hladila, a taky dva koně, co do sebe byli zamilovaný. Jeden strakatej a druhej světle hnědej.

K večeru jsme dorazili do Akureyri, druhýho největšiho města Islandu. Je samozřejmě maličký. Zajeli jsme do kempu a šli jsme do jedinýho cenově přijatelnýho a přitom fajn podniku – Akureyri backpackers. Na pivo a burger. Seděli jsme tam do zavíračky, protože tam bylo teplo a nechtělo se nám do studenýho auta 😀 Cestou zpátky do kempu jsme šli do kopce, což bylo to nejlepší, co mohlo bejt! Šli jsme rychle, takže když jsme dorazili do kempu, byli jsme úplně zahřátý. Pak jsem ještě běhala kolem auta, skákala přes imaginární švihadlo, dělala dřepy.. a spalo se mi krásně! Kombinace piv a pohybu zabrala 😀

DEN 3

Nejdřív jsme se jeli vykoupat do Hauganes. Byly to tři teplý bazénky ve fjordu, hned na pláži. Dvě byly takový teplý kádě, ale třetí byl malej bazén udělanej v lodi. Díky tomu, že jsme tam jeli hned zrána, tam kromě nás nikdo nebyl. Chtěli jsme se jít vykoupat do moře a pak ohřát do hotpotu, ale pláž byla plná vyplavenejch medúz.. a riskovat popálení se nám úplně nechtělo.

Po vodě má člověk hlad, takže jsme jeli na nákup (supermarkety Bonus a Kronan jsou na cestách po Islandu naši nejlepší kámoši, teda hned po benzínkách, kde mají kafe). Zašli jsme taky do pekárny, kde měli výbornou pizzu. Teda říkali tomu pizza a byla to spíš focaccia, ale to je fuk.

 

Pak jsme projížděli okolí Mývatnu. Je to tam moc hezký a za každou zatáčkou jiná krajina. Nejdřív nikde nic, jen lávový pole, pak obrovský jezero se spoustou zeleně kolem, pak sirný, nádherně světle tyrkysový horký jezero, ze kterýho se kouří a strašně to tam smrdí.. a pak oblast Hverir, kde to smrdělo ještě víc 😀 Jak třikrát zkažený vařený vajíčka. Ale bylo zvláštní procházet se po tý bahnitý bublající půdě, kolem kamenů pokrytých žlutou sírou… odevšad to syčí a fouká.. ani tráva tam neroste. Jediný živý jsou tam lidi s foťákama a mobilama v ruce.

K večeru jsme se zastavili u vodopádu Dettifoss, což je nejmohutnější vodopád v Evropě (proteče jím 200 až 500 m³ vody za sekundu). Až oči přecházejí… přesně to vystihuje pocit, když na ten vodopád koukáte. Šli jsme pak ještě podél koryta řeky a já jsem přemluvila Mariho, aby mě vyfotil, jak sedím na kraji. Vůbec se mu to nelíbilo, ale já jsem mu říkala, ať se nebojí, že se nebudu moc mlet a že určitě nespadnu. A pak si tam sednul taky 😀

z

Rozhodli jsme se přespat v jednom kempu na východě uprostřed ničeho. Byla to vesnička o pár domečcích a kostelíku, uprostřed lávovýho pole, celkem depka, ale ty domečky byly hezký, takový ty skanzenový, co mají střechu porostlou mechem a trávou.

DEN 4

Vydali jsme se do Stuðlagil kaňonu. Všude na instagramu jsme viděli super cool fotky, jak lidi stojí přímo dole u řeky, na kamenech a tak.. tak přesně takovou fotku nemáme, ale to nevadí, byla to krása i tak. Ty sloupy z čediče jsou neuvěřitelný.

No a pak jsme jeli do malebnýho městečka Seidisfjordur na východě, který se mi po Reykjaíku líbí nejvíc ze všech islandskejch měst, je to teda spíš vesnička, ale má úžasnou atmosféru! Centrem všeho dění je světle modrej kostelík, ke kterýmu vede duhovej chodník. Uprostřed vesnice je rybník (jezero?), kolem pěkný domky a v centru útulný kavárny a restaurace. Většina lidí si tam jede udělat fotku na barevným chodníku před kostelem, jinak by tam asi vůbec nezavítali. U nás to byl podobnej případ no, nebudu lhát.. ale jsem ráda, že jsme tam zajeli, je to fakt malebný místo 🙂

Pak jsme se rozhodli, že si někde nahoře na hoře cestou z města dáme oběd. Takovou pauzičku, max 15 min. Hm, jenže jsme měli puštěný rádio, zaplý světla a do toho mobily v nabíječce.. a po tom, co jsme jedli a kochali se výhledem na fjord, už  jsme nenastartovali. Ta baterka byla sama o sobě už nějaká slabší a stará, ale tohle jsme nedomysleli no… Prostě nastartovat nešlo.  Po pár marných pokusech jsem se musela odhodlat jít stopnout nějaký auto, ideálně někoho místního. Viděla jsem, jak jede z kopce jakýsi SUV, který nevypadalo jako půjčený, tudíž by v něm mohl sedět někdo místní, kterej bude mít kabely, případně lano… Stopla jsem ho a měli jsme největší štěstí! Byl to takovej šikovnej chlapík, bylo vidět, že se vyzná. Říkal, že kabely nemá, ale že zkusíme to auto rozjet postaru, což znamená, že ho pustíme dolů z kopce (vedle toho odpočívadla byla jakási cestička..) a třeba se to chytne. Tak jsme to roztlačili, pustili z kopce.. ale nic. A teď jak to vytáhnout zpět nahoru… museli jsme přidělat na naše auto takovýto oko, abysme mohli to auto vytáhnout jeho autem. Jenže to oko na našem autě bylo celý zrezlý a nešlo to pořádně utáhnout a když to auto tahal do kopce, bála jsem se, že to vylítne a celej ten hák mu prolítne čelním sklem a rozbije mu hlavu. Bože můj, měla jsem takovej strach! Naštěstí se nic takovýho nestalo a auto bylo opět nahoře. Tak znova. Tentokrát to zkusí nastartovat Islanďan. Pustili jsme ho z kopce a chytlo to!!! Pelášil s tím daleko, snad až na druhej konec hory, jen se za ním prášilo 😀 Měli jsme strašnou radost a na oslavu jsme si pak v kempu dali houbovou polívku z konzervy, nachos, olivy a sýr a sušenou šunku a VÍNO.

DEN 5

Tohle byl celkem odpočívací den. Nejdřív jsme zastavili na černý pláži, kde nic nebylo, jen černý kamínky, nekonečný moře a z druhý strany hory.

Pak jsme si dali burger a humří pizzu, co nám doporučila kamarádka. Burger dobrej, pizza nic moc, ale hlad je nejlepší kuchař.

Pak jsme se naložili do hotpotů Hoffel, kde jsme potkali českej pár, co před pár dny přijel na dovolenou. Strávili jsme tam naložený v horký vodě asi dvě hodiny a povídali jsme si o všem možným.

Protože jsme chtěli stihnout ještě Diamond beach, pláž, na který jsou kusy ledovce, který jsou tam vyplavovaný řekou, co teče z ledovcovýho jezera, rozloučili jsme se s nima a vyrazili na cestu. Pláž byla vážně nádherná a jmenuje se Diamantová právem. Je černá a posetá většíma i menšíma kouskama ledu, kterej je čistej a krásně se třpytí. Na pláži kupodivu nefoukalo, takže jsme po ní mohli chodit jen v našich islandskejch svetrech. Mně se po chvíli zachtělo si kousek toho ledu uloupnout a udělat si z něj nanuk. Marimu se to moc nelíbilo a říkal mi, že jsem čuně, když to olizuju, ale já jsem mu řekla, že aspoň budu moct svejm pravnoučatům říct, že jsem lízala a dokonce snědla kousek ledovce, což on moct říct nebude! No a tak si líznul taky 😀

Vůbec se mi z tý pláže nechtělo pryč. Bylo tam krásně. Šli jsme dál, pryč od lidí, co se srocovali na jejím začátku a hloupě lezli na kry, co se pohupovaly na pobřeží… počkejte, až přijde tzv. plíživá vlna a odnese vás na moře. To se mimochodem vážně stalo, někdy na jaře mi tatínek posílal odkaz na zprávu, že nějaká bláznivá babka turistka si sedla na kru a šup, přišla vlna a babka najednou odplouvá pryč 😀

Pak už jsme mířili do kempu. Měli jsme v plánu uvařit si jakýsi instantní nudle, co nám tu nechala Linda s Matějem, když tu byli na dovče a dojíst k tomu zbytek zeleniny, sýrů a nachos. A dát si víno a hrát karty. Každopádně někdy se karma projeví hrozně rychle, a my jsme měli možnost vrátit dobrej skutek, kterej nám včera prokázal ten Islanďan. Míjeli jsme auto, u kterýho stáli bezradně kluk s holkou. Za autem se táhla černá čára… blikali… evidentně měli problém. „Hmm.. asi bysme to měli obrátit.“ „Měli no..“ Píchli kolo a neuměli nasadit nový. Byla zima, stmívalo se a oni tam stáli a vůbec neušili, co dělat, nesnažili se ani zatavovat kolemjedoucí auta, prostě nic. Po nás zastavili ještě nějaký dva Švýcaři. Nikdo moc netušil, co dělat, kromě Mariho. Sundal kolo, ten jeden Švýcar mu asistoval.. a pak chtěli nasadit to nový, ale zdálo se, že k tomu chybí nějaká součástka. Neptejte se jaká, nevím, nerozumím tomu, myslím si, že Mari řikal, že se tomu říká ořech (??) 😀 Každopádně pak se zjistilo, že to nějak jde i bez toho. Hurá,  kolo bylo nasazený, utažený a můžeme jet všichni dál. Dobrej skutek splacen, všichni jsme měli radost a popřáli si šťastnou cestu. Ty Švýcary jsme pak ještě potkali druhej den na benzínce 🙂

Večer začal trochu pozdějc, než jsme chtěli, ale to neva. Jídlo jsme snědli, víno vypili a Mari mě stihl několikrát porazit v Hromádkách.

DEN 6

Prší, prší, jen se leje. Ještě, že už je to poslední den a čeká nás víceméně jen cesta domů do Reykjavíku. Chtěli jsme sice ještě na výšlap k ledovci, ale to v tomhle lijáku prostě nejde, byli bysme akorát naštvaný. Všimli jsme si ale cedule, která odkazovala k něčemu, co by vlastně taky mohl bejt ledovec. Vedla tam naprosto příšerná cesta, kdy jsem se jen modlila, aby nám neupadlo kolo, ale naproti jezdila i o trochu horší auta, takže to vypadalo slibně. Dojeli jsme na místo a i ten déšť se trochu zmírnil. Bylo to ledovcový jezero a na jeho začátku byl ledovec. Opravdová velká šedivá masa ledovce, táhnoucí se daleko do nedohledna. Bylo to nádherný, ale trochu smutný… šedivej, tající ledovec… kdoví, jak dlouho bude ještě existovat.

No a pak už nás vážně čekala ( po krátký zastávce u kávovýho pole porostlýho měchem) jen cesta domů. Netěšila jsem se na vybalování (nesnáším balení a vybalování), ale těšila jsem se na naši postel.

.

.

Byla nám zima, po chvíli ve 44 stupňovým jezírku zase hroznej hic, chodili jsme z kopce a do kopce, ujeli asi 2000 km, vypili x kafí, tři flašky vína, několik piv, snědli jsme hrozně moc pečiva, protože jsme líný a nechtělo se nám moc vařit, hladili jsme si koně a zastavovali bláznivejm ovcím, který se rozhodnou přecházet silnici zrovna, když jsme těsně u nich a z protisměru se řítí kamion (jak nás varovali v autopůjčovně: ovce jsou iracionální zvířata a chovají se nepředvídatelně), xkrát jsme si oblíkli a zase svlíkli islandskej svetr, navštívili x benzínek, spali v zimní bundě zabalený ve spacáku a stejně nám nebylo úplně teplo, naučila jsem se novou karetní hru, viděli jsme nespočet vodopádů a hlavičky tuleňů, vykukujících z vody a dokonce i slabou polární záři 🙂 Krásanesmírná <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.