Jak jsme jeli na Slovensko

„Kdy naposled jsme jeli všichni společně na dovolenou?“ To už bude pěkně dlouho…

Je pravda, že jakmile jsem vyšla základku, měla jsem vždycky v létě jiný plány, ale letos to nějak dobře vyšlo, a tak jsem se na tuhle naší dovolenou šíleně těšila. Zvlášť když jsem za letošek nebyla skoro vůbec doma a na Slovensku jsem nebyla už ani nepamatuju. A taky proto, že nám tatínek dva dny před odjezdem řekl, že pojedeme obytňákem!! Nikdy jsem obytňákem nikam nejela, tudíž novej zážitek na obzoru!

Dobré ránosnídaně

Postele, stůl a lavice, lednice, vařič, dřez, koupelnička, skříňky a poličky… domeček na kolečkách!
„Všechno zavírat a nesmí nikde nic ležet jen tak, to by tady všude lítalo…“
„Ty skříňky se musej zacvakávat, jinak by se za jízdy otvíraly.“
„Co to spadlo?“ – „To nic, to jen flaška na vodu, už prázdná..“
„Až se budete v noci obracet, tak se obracejte pomalu, neházejte sebou, pak to kejve s celým obytňákem a všechny to budí!“ – „No jo, ale přece ve spánku to člověk neovlivní, jak se obrací..“ – „Ale ovlivní, musíte se snažit.“ – „Tak jo.“ …o pár hodin později: „No vy jste s sebou v noci tak házeli! Dneska spíte nahoře a my dole!“
„Síťku! Zavírat síťku! Jinak tu máme mouchy a komáry!“

Co uvaříme?

Nutno podotknout, že největší obavy měli všichni asi ze mě. Pohroma Bára. Že něco špatně zavřu / zapomenu zavřít a hlavně! hlavně, že nebudu dbát na důkladný používání sítěk. Na všech oknech a dveřích byly udělaný síťky proti hmyzu. Otevřete okno nebo dveře a shrnete síťku. Tak se stane, že větráte, ale hmyz se dovnitř nedostane. Zpětně si myslím, že jsem obstála dobře. Vážně jsem se snažila nebejt pohromou! Jednou jsme se teda probudili všichni poštípaný, ale nemyslím si, že by dovnitř ten komár vlítnul kvůli mně a navíc, co by to bylo za dovolenou bez komářích štípanců.

Túra v soutěskách Jánošíkove diery (v pohoří Malá Fatra) byla skvělá! My se ségrou jsme chtěly zvolit tu nejdelší, 9 hodinovou trasu, ale ostatní nám to naštěstí rozmluvili a zvolili jsme trasu o dvě třetiny kratší. Bylo horko a ta túra nebyla úplně lážo plážo, takže po tom, co jsme dorazili do cíle, což byla krásná velká louka plná lučního kvítí s výhledem na hory, jsme celou zpáteční cestu mluvili o tom, jak se těšíme na oběd – na halušky. Byly VÝBORNÝ! (Ale na ty, co vaří náš tatínek, to stejně nemá.)

halušky

Tajchy je soubor vodních nádrží okolo města Banská Štiavnica. Začaly se ve větším rozsahu budovat v 18. století, kdy se „energetický potenciál vody v nádržích využíval k pohonu důlních zařízení“ (více zde). V jednom takovým „jezeře“ jsme se večer koupali. Vypadalo ledově, ale opak byl pravdou. Voda byla jako kafe a byla krásně čistá. Pohádka!

Banská Štiavnica je krásný historický město, na seznamu UNESCO od 1993. Legenda vypráví, že si pastýř všiml dvou ještěrek, který se zlatavě třpytily. Sledoval, kam zalezly a našel zlato. Za zlatem začalo přicházet víc a víc lidí a založili město, v jehož erbu jsou ty dvě ještěrky dodnes. Kromě zlata se začalo těžit i stříbro a další drahý kovy. Město bylo slavný a bohatý a na jeho architektuře je to vidět. Bohužel je jeho sláva místama trochu zašlá, ale jak řekla moje maminka: „Zlaté časy má za sebou a na ty další čeká.“ Každopádně za návštěvu stoprocentně stojí. Můžete se jít podívat do dolu, na kopec s kostelíkem a krásným výhledem na okolní krajinu, jsou tu muzea, spousta rozkošnejch kaváren, dobrá zmrzlina, krásný domy a kolem jezera ke koupání.

Dáš to sem?!

Dole v dole… Co to tam máte?

No a pak jsme jeli na jih, kde bylo 38°C ve stínu. Pravý léto! Za babičkou a za dědou. A taky za trpaslíkama. V Komárně mají (mimo jiný) dětskej park, kde jsou sošky trpaslíků. Já i moji sourozenci jsme si s nima hráli a povídali si s nima a prostě je měli rádi, jako celej ten park, kterej nám tenkrát přišel hrozně velkej. Pak je člověk velkej sám a park mu najednou přijde docela malej. Ale trpaslíci jsou kouzelný pořád stejně.

radnice v Komárně

Koupání v Dunaji pod železničním mostem byla jedna z položek, který musíme uskučtečnit, jinak nejdeme domů. Plus nacpat se pravýma langošema. S česnekem, zakysanou smetanou a sýrem. NEJLEPŠÍ!

Dovolená to nebyla úplně dlouhá, ale o to víc jsme ten omezenej čas využili. Zažili jsme toho hrozně moc, stihli jsme lízt po horách, koupat se v jezeře i v Dunaji, vidět se se slovenskou částí naší rodiny, měli jsme halušky, langoše, pagáče i zmrzlinu, navštívili jsme dvě města, leželi v lučním kvítí… ale hlavně jsme byli spolu. Doopravdy spolu. A to na tom bylo to nejkrásnější. Chyběla nám jen Bella, náš pes, ale to vyřešíme a příště pojede taky.