Ich bin ein Berliner!

V roce 2014 jsem byla poprvý v Berlíně. Strašně se mi tam líbilo. Uvolněná atmosféra, nikdo nic neřeší, nikdo na vás divně nekouká, ani kdybyste na sobě růžovej kožich s leopardím vzorem, k tomu třeba sandály s ponožkama, modrou rtěnku, zelený vlasy a kroužek v nose. Prostě je to úplně jedno. Každej si přece může dělat co chce a nikomu do toho nic není. Berlín má úžasnou atmosféru, takovou svobodomyslnou a praštěnou. Není to krásný čistý město, spíš vlastně dost ušmudlaný. Ale skvělý. Těžko se to popisuje, Berlín se musí zažít. Což se mi teď při svojí druhý návštěvě podařilo se vším všudy (skoro).

Máte narozky a vaše kamarádka je na Erasmu právě v Berlíně. Co uděláte? Domluvíte se s další kamarádkou a jedete jí navštívit! Vyklubal se z toho super prodlouženej víkend a narozeniny, kdy nebyla ani chvilka na to depkařit, že už je mi zase o rok víc.

CESTA DO BERLÍNA

Jely jsme busem s Eurolines, což vyšlo díky nějaký akci asi o půlku levnějc než se Student Agency. Jezdí tam ale i vlak za cca 400 Kč, což vychází podobně jako autobus. Minule jsme ale jely do Berlína v únoru a zrovna byla u Student Agency akce na jízdenky 1+1 zdarma… vyplatí se to sledovat a když je akce, tak ji využít a jet.

Byly jsme tam za 4 hodiny a cesta dost utekla, můžete si číst knížku, co vás baví, nebo se můžete vzdělávat a číst si knížku o daních, u který usnete, takže jí stejně táhnete zbytečně 😀 Po cestě nám Liba napsala, že možná bude problém s dopravou po Berlíně a taky se možná nedostaneme k Brandenburger Tor, protože do Berlína přijel Obama a všude jsou nějaký zátarasy a omezení. Sakra, to si musí vybrat stejnej víkend, jako my? 😀 Nakonec ale odjel dřív, než jsme myslely, takže bylo všechno v pořádku a mohly jsme jít, kam jsme chtěly.

čekání na S-Bahn

UBYTOVÁNÍ

Ubytování jsme nemohly mít lepší. U Liby na koleji! Kafe, čaj, housky, sýr, arašídový máslo, zelenina, šampaňský, vodka a džus included! Takový privilegia ale nemá každej, proto doporučuju hostel, kde jsme byly ubytovaný minule. Je to Baxpax Mitte hostel, kterej byl super a hlavně byl uprostřed města, tudíž to bylo všude kousek (odkaz na hostel zde).

DOPRAVA PO BERLÍNĚ

Záleží, na jak dlouho v Berlíně jste a co všechno chcete vidět. Třídenní jízdenka stojí 27€, celodenní lístek stojí 7 a platí vždy od momentu označení do 3:00 ráno následujícího dne. Jednorázová jízdenka stojí myslím 2,50 a platí 2 hodiny v jednom směru a je jedno, kolikrát a kde přestupujete. Můžete si taky půjčit všude možně kolo, ale to se hodí spíš na léto. Teď tam byla fakt docela zima.

DEN 1.

Do Berlína jsme dorazily někdy v 11 v noci, Liba na nás čekala na ZOBu (Centrální autobusový nádraží) a jely jsme k ní, což znamenalo cestu přes celý město. Kdyby bylo světlo, byla by to skvělá exkurze, ale bohužel byla noc, takže jsme nic moc neviděly. Ale ono by to tak asi dopadlo tak jako tak, protože jsme kecaly a kecaly a málem z toho na přestupu nastoupily do vlaku na opačnej směr, než kterej jsme potřebovaly 😀 Ale všechno dobře dopadlo, dojely jsme domů, dostala jsem krásný dárky a šampaňský, který jsme si hned daly na oslavu. Já jsem pila z mýho novýho hrnku 😀 Pak jsme se uložily na naše lože (karimatky) a spaly (v mým případě nespaly, klasika) jako princezny celou noc.

DEN 2.

Naši pilnou studentku čekala dopoledne škola. Původní plán byl ten, že vyrazíme brzo ráno s ní, ona půjde do školy a my někam na snídani a kafe a pak si projdeme centrum, ale jak to s plány často bývá, všechno je nakonec jinak:

• celou noc jsem nespala a usnula až k ránu, takže zatímco Liba byla ve škole, my jsme ještě spaly (nebo spíš já jsem spala a Linda chudák čekala, až se vzbudím)
• když jsme konečně s Lindou vyrazily do centra s vyhlídkou snídaně v nějaký hezký kavárně, měly jsme takovej hlad, že jsme to nevydržely a místo pěkný kavárny jsme snídaly už v tramvaji za pochodu 😀
•  když jsme se procházely po Alexanderplatz, obdivovaly Fernsehturm a otáčecí hodiny a libovaly si, jak nám vyšlo počasí a jak krásně to sluníčko hřeje, zatáhlo se najednou tak, že bylo úplně černo, začal foukat šílenej vítr a přišel slejvák jako blázen. Utekly jsme kam? Na nákupy 😀

asi bude pršet

tak jo, prší

Pak už šlo ale všechno podle plánu. Po poledni jsme už byly zase všechny tři spolu a šly jsme na oběd. A taky pivo, jak jinak. Konečně přestalo pršet, tak jsme vyrazily na jedno z mých nejoblíbenějších míst v Berlíně – East Side Gallery. Některý díla od mojí minulý návštěvy zmizely, jiný přibyly, ale tak jako tak je to übercool místo, kde jsme navíc natrefily na nefalšovanej berlínskej trabant 😀

domů pojedeme tímhle, ne?

Byla docela zima, tudíž bylo potřeba se zahřát kafem (a dortíkem). Posilněný jsme si potom prohlídly krásnej Kaiser Wilhelm Memorial Church, kterej byl o to hezčí, že byla tma a byl nasvícenej. Ve městě se chystají na Vánoce, všude instalujou vánoční trhy, světýlka, stromky a tak… což bylo po setmění hrozně hezký. Večer jsme strávily v jedný hospodě na pivu. Berlínská hospoda = zvláštní hospoda, tam jiný podniky snad ani nemaj, všechny jsou něčím zajímavý a jiný, divný, ale v dobrým slova smyslu 😀

DEN 3.

První myšlenka po probuzení: „Máme hlad! Už ať jsme v kavárně!“ Naplánovaly jsme si totiž, že spojíme snídani a oběd dohromady a půjdeme na brunch, což znamená dopoledne strávený v překrásný kavárně u skvělýho jídla a kafe. Vyrazily jsme do Silo Coffee, kde ale bylo plno a musely bysme min. půl hodiny čekat. Což se nám nechtělo. Tak jsem zahájily pátrací akci po jiným místě, kde se můžeme najíst. V dalším podniku bylo taky plno a ani žádnej čekací list nebyl, prostě konec. Chodily jsme po tý čtvrti křížem krážem a už jsme to chtěly vzdát a jít do nějakýho obyčejnýho bufetu, když v tom si Linda všimla malý zastrčený kavárny, která byla jako ze sna: Homemade Berlin. K tomu nemá cenu nic psát, myslím, že fotky mluví za vše. Bylo to nejlepší! A ne, nestydíme se, že jsme toho tolik snědly. I když možná nám bylo malinko trapně (ne nebylo), když si kousek od nás sedli nějaký kluci a když viděli ty hordy jídla, co máme na stole a chystáme se je spořádat, nevěřícně vykulili oči a pak pořád pokukovali, jestli to jako platí a fakt to celý sníme 😀

Po tomhle zážitku jsme se dovalily na trhy, kde jsem si koupila dárek k narozeninám.Prstýnek. Ode mě pro mě. Valily jsme se a valily, až jsme došly k Berliner Dom a prošly si celej bulvár Unter den Linden, kterým jsme se dostaly k Brandenburger Tor, kde se to hemžilo Turkama a hrály tam turecký songy. Však proč ne 😀

můj modrej poklad

Kousek odtud je pak Reichstag (kam se musíme vrátit na piknik v létě) a židovský památník. Ten měl hrozně silnou atmosféru, obzvlášť jak bylo zataženo a šedivo. Bylo nám z toho úzko, procházely jsme se tam a ani jsme nedutaly…

Po tomhle všem chození nám byla zase trochu zima a bylo potřeba kafe (a dorty) 😀 Liba nás vzala do kavárny od čokolády Ritter Sport, kde mají dortíky v příchutích těch čokolád. Návrh dát si jeden dort na třetinu jsme ihned zavrhly, potřebovaly jsme dorty tři 😀

Po krátkých a minimalistických nákupech  (ehm :D) jsme jely domů, nachystat se na večer. Čekal nás zážitek, na kterej nezapomenu ==>

BERLÍNSKÝ PÁRTY

Jít na párty v Berlíně není jen tak. V Berlíně jsou vyhlášený párty. To jsme věděly. Liba nás varovala, že se většinou čekají hodinový až dvouhodinový fronty, ale pak to stojí za to. Umínily jsme si, že nebudeme troškařit a půjdeme do toho nejznámnějšího a nejvyhlášenějšího klubu v Berlíně a dost možná i v celým Německu. Klub Berghain. Věděly jsme, že je těžký se tam dostat, ale pro nás to bude určitě hračka, ne?

Chodí to tam totiž tak, že když vyčekáte tu dlouhatánskou frontu a konečně se dostanete ke vstupním dveřím, čeká vás setkání s chlapem, co už v těch dveřích stojí 15 let každej víkend. Je mu 60 let, možná víc, je potetovanej, má šedivý vlasy a piercing všude možně a kouká na vás. Buď vás dovnitř pustí, nebo řekne ne a vám nezbyde nic jinýho, než jít pryč. Je úplně jedno, jestli jste čekali 3 hodiny. Znělo to jako dobrá výzva, nepodcenily jsme tedy přípravy:

• černý oblečení (všechny 3)
• výraznej makeup (všechny 3)
• kroužek v nose (já)
• vodka v krvi (všechny 3)
• výraz na obličeji á la: „vůbec nic nás nezajímá, jsme strašně cool a už jsme tady beztak milionkrát byly…“ (všechny 3)

Dostaly jsme se na místo a stouply si do fronty. Podle toho, co jsme se kde dočetly, nebo doslechly od lidí, co se do klubu dostali, jsme měly dost velký šance se tam dostat (s tím, jak jsme vypadaly) taky. Fronta byla dlouhá, tak jsme pár lidí radši předběhly. Čekáme a čekáme a najednou stojíme u dveří. Chvilka napětí následovaná chvilkou pravdy. Ten starej kozel ale jen zakroutil hlavou. Dovnitř nejdem. „Waruuum?!“ Odpovědi se nám ale nedostává (jako nikomu nikdy, prostě se nikdy neví proč někoho dovnitř pustí a někoho ne). Nejspíš to ale bylo tím, že jsme byly 3. Kdybysme šly po jedný, asi by to vyšlo. Poučení pro příště!

No nevadí, zkusily jsme to (a v létě to vyjde) a nakonec jsme skončily v Trezoru, což bylo taky super. Šílený, ale skvělý!

čekáme a čekáme…pustí nás tam ten dědek, nebo ne?

Den 4.

Původně jsme chtěly navštívit Spreepark (opuštěnej zábavní park, kam je zakázanej vstup), ale jelikož jsme se do klubu dostaly až někdy v 6 ráno (jo, to je  normální, berlínský kluby otevřou v pátek a zavřou třeba v pondělí..), přišly jsme domů k poledni a celou neděli jsme prospaly. Stihly jsme jen rychlou procházku a čekalo nás loučení a cesta domů. Spreepark dáme v létě!

Miluju svůj život! <3