Den první

Den první

Cesta z Dubaje do Colomba byla vtipná, díky postarší paní, co vedle mě seděla. Vysvětlení zde:

• Když jsem přišla, tak už seděla a nechtěla vstávat, tak jsem musela lízt přes ní. Vstávat se jí nechtělo, ani když jsem si chtěla něco brát z batohu, nebo jít na záchod.
• Když nám rozdali jídlo, kde byla i mistička s ovocem a pomerančovej džus, vytáhla pepř a sůl, který nám taky rozdali a misku s ovocem si opepřila a osolila a to samý udělala s pomerančovým džusem. Nechápu 😀
• Další divná věc byla, že se stihla za tu cestu podívat asi na tři americký filmy. Nepoužila ale sluchátka, jen zaujatě sledovala obrazovku. Jeden film byl pro děti, byl tam bílej pes a veverky a farmář. Další byl o nějaký švadleně asi, pořád tam něco šili.
• Když jsme přistávali, udělala si z vlasů uzel. Ale bez použití gumičky! Nejlíp jí to drželo a vypadalo to super!
• Vrchol byl, že když letadlo zastavilo, hbitě vyskočila a začala se rvát pro svůj kufr, co měla nad sedačkou. Ale vypadl jí a trefil mě do prstu a ulomil mi nehet. Hlavně, že předtím nemohla ani vstát 😀

První pohled na Srí Lanku

Na letišti mě čekal kamarád od Nandy (vedoucí organizace). Byla jsem unavená, tak jsem byla ráda, že se nemusíme táhnout busem, ale jedem autem. Čekaly nás asi 4 hodiny autem do Anuradhapury, kde měl čekat Nanda. Odtud to je pak kousek do vesnice, kde bydlím. Většinu cesty jsem prospala. V cíli čekal Nanda a k mýmu překvapení na motorce 😀 Menší bágl si vzal on, krosnu jsem měla já a jeli jsme 😀 Typická Asie! Horko, tuktuky, busy, auta..navíc se jezdí vlevo, takže o to větší nezvyk. Ale přežili jsme a dorazili do vesnice. Nakonec bydlím v jiný rodině než jsem měla, ale to nevadí. Je tu milounká holčička Tharani (13 let), její rodiče a bráška Ravindu (10 let) a Tharindu (19 let).

Výhled z mýho pokoje

Chvíli jsem si odpočala, dostala výbornej čaj a pak jsme se jeli koupat. Nemají tu totiž sprchu, takže se jezdí do nedaleký říčky, kde se pere a lidi se tu mejou. Docela jsem koukala 😀 Nevadí mi ta hygiena nehygiena, ale vadí mi, že ženský se tu musí omotat do takovýho šátku, slíct se, ale nějak šikovně tak, aby při tom nikde nebylo nic vidět, pak se v něm koupat, umejt si hlavu a tak… a pak vylízt a usušit se a oblíct do čistýho. Všechno se to ale odehrává u cesty, kudy každou chvíli někdo jede 😀 No nevím, mně ten šátek furt padal, když jsem se namočila do vody, vylítnul mi nahoru… furt se to musí kontrolovat… toužila jsem po svejch plavkách. Nebo sprše 😀

Po cestě zpět jsme se stavili u příbuzných, kde mi malej chlapeček sundal ze stromu kokos. Tak jsem tenhle svůj první čerstvej kokos ze stromu vypila a vyjedla dužinu, bylo to výborný!

Teď jdu spát, jsem úplně mrtvá. Ve vedlejším pokoji hraje televize, tak jsem ráda, že jsem si nezapomněla vzít špunty do uší. Zítra chci víc fotit, dneska jsem nefotila vůbec, tak pak dodám i fotky.