Střípky z Utrechtu 2 + výlety: Kasteel de Haar a Den Haag

Pár zážitků z uplynulých dní:

Na bytě je nás 12, z toho 3 kluci. Jediná já se ale nebojím hmyzu a pavouků. Takže když se někde nějaký takový zvířátko vyskytne, vždycky mě volají, ať s tím jdu něco udělat. Často vymetávám pavučiny pod postelema ostatních, vyhazuju pavouky z koupelny, vyháním vosy (nechápu, co dělají vosy venku, vždyť je na ně ještě zima!) atd. Nejlepší ale bylo, když jsem byla nedávno na párty, na který byl i jeden můj spolubydlící, kterej ale odcházel dřív než já. Kolem 4. hodiny ranní jsem dorazila domů, kouknu na mobil a vidím zprávy od něj. Za prvý, že už jede domů a za druhý, o chvilku později, že je na záchodě pavouk a že ho můžu teda najít a vyhodit, až přijdu domů 😀 Bohužel jsem tam žádnýho pavouka nenašla. Ať jsem hledala jak jsem hledala, nikde nebyl.

Nejdřív zábava…

Pak chytání pavouka 😀

Můj spolubydlící z Maďarska, Feri, má šlechtický předky. Občas mu říkáme „our highness“ 😀 Jeho dědeček měl velkej zámek, nicméně komunisti ho zabrali a tak trochu zdevastovali. Ono to teď nevyzní tak vtipně, jak to znělo doopravdy, protože nejvtipnější na Ferim je to, jakým stylem mluví. On totiž moc nemluví, ale když už něco řekne, tak to stojí za to, když se k tomu ještě připočte jeho akcent a taky to, že všechno říká takovým vážným stylem, což dělá celou tu promluvu ještě vtipnější. Ptali jsme se ho na tu jeho šlechtickou rodinu…:
- my: No a jak to bylo s tím zámkem, Feri?
- Feri: Peasants took it. = Zabrali ho poddaní.

Mysleli jsme, že se smíchy potrháme. On to řekl úplně vážně, ale ne namyšleně, prostě to konstatoval. Náš princ Feri 😀

My a náš princ, co sedí na trůně!

Bylo škaredě, pršelo a foukalo, dokonce byla jeden den oranžová výstraha. Je zelená, žlutá, oranžová a červená, podle toho, jak moc fouká a jak špatný je počasí. Měli jsme jít všichni večer na pivo, ale Belgičanky nám vysvětlily, že je oranžová výstraha a že se blíží bouřka a že bude lepší, když půjdeme až zítra. Já teda nevím. Jako vítr byl, ale rozhodně to nebyla bouřka a nebylo to nic strašnýho, prostě trochu foukalo a pršelo. No každopádně když bylo takhle ponurý počasí, toužila jsem po sluníčku a jaru. Jela jsem kolem květinářství a koupila jsem si jarní kytku do pokoje. Měla malý cibulky a já se těšila na to, až budu pozorovat, jak roste a těšit se až vykvete. Dala jsem ji na okno, zalila… a druhej den už kvetla! Ta kytka je extrémně rychlá, prostě turbokytka 😀 Další den už kvetly 4 ze 4 cibulek a následující den byly květy pryč. No a tak tu mám teď na okně zelený čahouny 😀 Ale lepší, než nic.

Den první

Den druhý – jaro je tady!

Den čtvrtý – a je po parádě.

Chyběla nám v koupelně police. Nebylo si kam dát šampóny a podobný serepetičky a museli jsme to pořád přenášet z pokoje do koupelny a z koupelny do pokoje, nebo to mít v koupelně na zemi, což bylo prostě nepraktický. Ale naštěstí jsem já, chytrá horákyně, zmerčila polici, když jsem jela kolem popelnic, který jsou našich kolejí a lidi tam občas vyhodí něco, co už nepotřebujou. Hned večer, když přišli kluci domů, jsme se pro ní vypravili. Umyli jsme jí, dali jsme jí jméno, stojí v koupelně a slouží nám nejlíp, jak může.

Expedice Police. Kluci vytahujou polici a já tomu šéfuju 😀

KASTEEL DE HAAR

Soboty se nesou ve znamení výletů. Tohle byl první z nich. Naplánovali jsme si se spolubydlícíma výlet na kolech na zámek Kasteel de Haar, kterej je cca 17 km od Utrechtu. Domluva byla taková, že v 10 vyrážíme. Vyrazili jsme samozřejmě až po půl 11., překvapilo mě ale, že Italka byla nachystaná jako první a už od 10 na nás na všechny čekala. Ona úplně vyvrací moje stereotypy (několikrát potvrzený), který o Italech mám.

Jak už bývá zvykem, opět mám funkci provianťáka a starám se o jídlo i pití pro ostatní.

Zmokneme, nezmokneme?

Cesta tam nám měla zabrat kolem 50 minut. Jenže většina jezdí jak slimáci (ještě, že nejela Vietnamka, ta jezdí extrémně pomalu), takže první jel samozřejmě Luži (Číňan), kterej znal cestu a za ním v závěsu já a Belgičanky. Já chodím i jezdím rychle, nemůžu si pomoct 😀 Jelo se teda celkem pomalu a navíc jsme se několikrát zamotali, načež jsme přijeli k zámku zezadu a mohli si tak prohlídnout nizozemskej obrannej systém: zamčená brána, plot a kolem samozřejmě kanál 😀

Tak tudy to nepůjde…

Po hodině a půl jsme se konečně dohrabali na zámek. Byl krásnej! Akorát nás trošku zklamalo, že vlastně vůbec není starej, je z konce 19. století. Ještě hezčí musí být na jaře, kdy je všechno v okolních zahradách rozkvetlý.

Konečně jsme tu!

Koupili jsme si Museumkaart, která platí rok, stojí 60 Euro a pak můžete „zadarmo“ do všech muzeí a zámků po celým Nizozemsku. Prošli jsme si zámek, zjistili jsme, že tam můžeme mít párty (nebo svatbu) za 7000 Euro, ztratili se v bludišti z keřů, pohladili jsme si jeleny a jeli domů.

Krásný stropy uvnitř zámku

Noky se diví, kolik bude muset našetřit na svatbu 😀

Čekáme, až nám obsluha přinese pečený sele a šťouchaný brambory s chřestem a holandskou omáčkou. A nebo čekáme na další tři členy výpravy, který jsou prostě pomalý 😀

Po cestě domů jsme měli všichni šílenej hlad, tak jsme se stavili v typickým holandským bufetu/hospodě. Dala jsem si smaženej sýr v těstíčku a hranolky se speciální holandskou omáčkou. A pivo.

To je ale noblesní oběd! Po návštěvě zámku ideální. A ten čínskej porcelán!!

Byl to skvělej výlet, nikdo do nikoho nenaboural, nikomu se nerozbilo po cestě kolo a vysvitlo i sluníčko 🙂

DEN HAAG

Další sobotu byl další výlet, tentokrát vlakem a bez spolubydlících, zato se spolužákama z fakulty. Vyrazili jsme až v poledne, což se ukázalo jako ne úplně dobrej nápad, protože jsme nestihli všechno, co jsme chtěli. I když ono je to vlastně docela jedno a aspoň se mám na co těšit, až tam pojedu příště – strávím celej den na pláži.

Nizozemsko – kolo, voda a racek sedící na nizozemský vlajce

Z nádraží jsme šli do centra kolem city hall, kde se nachází radnice, ale taky knihovna se studovnou. Nejvíc se mi líbilo (kromě pláže, na kterou jsem nestihla jít a která by se mi bejvala líbila určitě nejvíc) náměstí De Plaats, kde byly v popředí starý baráčky a za nima se tyčily vysoký moderní budovy.

Mondrian!

Výletníci

Taky jsme se s holkama vyfotily v obřím dřeváku, vypadalo to, že paní je snad profesionál, skákala kolem nás a cvakala jako o život a když jsme jí s díky poděkovaly, že teda už stačí, odešla a my zjistily, že na jedný fotce nemáme hlavy, na další je nebe, další je rozmazaná a další je totálně černá. Co to? Přece její prst. No tak nic.

Prošli jsme si město, byli se ohřát na kafi a než jsme se nadáli, byla tma a nemělo už moc cenu chodit na pláž. Navíc jsme byli promrzlí. Nebyla jiná možnost, než se uvelebit v coffeeshopu. Potom jsme jeli zpět do Utrechtu, kterej je stejně nejkrásnější. Den Haag je od něj ale jen 37 minut vlakem, takže jsem tam určitě nebyla naposled a tý pláže se už nemůžu dočkat! Vynahradili jsem si jí aspoň tak, že jsme prošli krásnou alejí, kde se konají trhy. Není tam chodník jako chodník, ale celou dobu jdete po mušličkách!