Bára píše z Utrechtu!

Krásnej novej rok všem! Je docela ostuda, že první článek v roce 2017 píšu až v únoru, ale nedá se nic dělat. Každoročně si dávám předsevzetí, co nejsou tak úplně předsevzetí, spíš takový přání, který bych si chtěla během roku splnit. Každej rok si přeju, abych navštívila alespoň jednu zemi, kde jsem ještě nebyla. No a to se mi hned 28.1. splnilo! Přestěhovala jsem se do Utrechtu. Jsem tu na půl roku na Erasmu a zatím se mi tu hrozně moc líbí!

PRVNÍ DNY

Balení bylo blbý, ale myslela jsem, že bude horší. Mám kufr a velkej batoh a ten kufr sice váží asi tunu, ale mám všechno, co potřebuju a nejspíš i pár zbytečností. Do Utrechtu mě dovezli rodiče. Byla jsem moc ráda, protože mi to to stěhování o hodně ulehčilo a navíc ani nepamatuju, kdy jsme byli my tři takhle spolu někde na výletě. Po cestě jsem měla funkci provianťáka, což spočívalo v tom, že jsem našim připravovala sendviče, podávala vodu a čokoládu a rajčata a tak.

Po skoro 10 hodinách jízdy jsme konečně dorazili na místo. Měli jsme přes Airbnb domluvený ubytování na kraji města, a to v přístavku krásným domě z 18. století, kde to vypadalo jako na zámku. Původní starý podlahy, komody, krb… prostě krása! My jsme teda byli ubytovaný v přístavku vedle toho, ale i ten měl krásnou atmosféru. Hned po příjezdu a po tom, co chudák tatínek musel dovláčet můj těžkej kufr z auta do domku (všude kolem cihlový domy…: „Ty myslíš, že tu nemají cihly, že je sem vozíš?“), jsme se šli projít. Byla jsem úplně okouzlená, jak to bylo všechno krásný! Kanál, ve kterým se odrážely ty nádherný malebný domečky! Připadala jsem si jak v pohádce.

Druhej den jsem strávili v centru města. Procházeli jsme se křížem krážem Utrechtem a já jsem byla nadšená. Asi tak 1345x jsem řekla: „To je krása!“ nebo: „Tady je to tak krásný!“ Mně se jako líbí skoro všude, kamarád mi řekl, že si nedovede představit, že bych někam přijela a řekla, že se mi tam nelíbí 😀 Ale Utrecht je fakt skvělej. Takový malebný hezký místo se super atmosférou. Chodili jsme po městě, zastavovali se na kafe a skvělej oběd a zase na kafe a dortíky a k večeru jsme koupili víno a jeli domů.

V pondělí ráno mě přepadl zvláštní pocit, že vlastně naši odjíždějí a já tu zůstávám. Že to není víkendovej výlet, ale že tu teď skoro půl roku budu. Každopádně bylo 30.1. a na kolej jsem mohla až od 1., takže jsem si našla ubytování přes Couchsurfing u Kristiána z Jihoafrický republiky. Blonďák s modrýma očima, haha. Byl milej, pomohl mi zařídit simku a taky jsem s ním navštívila svůj první coffeeshop 😀

BYDLENÍ

Konečně nadešel první únor a já jsem se mohla přestěhovat na kolej! Šlo to celkem hladce, akorát jsem se si nadávala, proč jsem si sbalila tolik věcí. Táhla jsem je totiž na zastávku busu, pak od zastávky k budově, kde vydávali klíče a pak ještě do druhýho patra. No nicméně už jsem zabydlená. Na pokoji jsem se Španělkou a celkem je nás na bytě 12 😀 Náš byt je super mezinárodní! Zatím je tu jen Číňan, Finka, Vietnamka, Maďar, Rumunka a Španělka, ale mají dorazit ještě další a každej je odjinud, což je úplně super 🙂

Ten Číňan, Lezhi (čte se to Luži), je superchytrej. Už v 17 šel na univerzitu a teď je mu 19 a hlásí se na magistra. Ale je strašně v pohodě a milej! Byli jsme na bytě první a měli jsme oba hlad, tak jsme se vydali na výpravu do supermarketu. Nejbližší byl 20 minut pěšky. Tak jsme šli. Byl to nejlepší nápad jít zrovna s ním, protože kromě čínštiny, japonštiny, angličtiny, němčiny a francouzštiny umí i holandsky, takže se nakupovalo hned líp. Studuje historii se specializací na JV Asii, což pro mě bylo hrozně zajímavý, tak jsem se ho pořád na něco ptala. Znal ale i Karla IV. a vyprávěl mi o něm různý historky, co si pamatuje z knih, co přečetl. Nakoupili jsme tak, abysme ušetřili a abysme se tam nemuseli brzo táhnout znova. Takže kilo rejže, kilo mrkve a jablek, taky kafe a tak… no a vyklubal se z toho nákup na dvě tašky. Ta cesta zpátky na kolej byla příšerná, celou dobu jsme se báli, že se nám utrhne ucho od těch tašek a celý se to rozsype. Zařekli jsme se, že dokud nemáme kolo, na nákup už nepůjdem.

Tady bydlím!

PRVNÍ TÝDEN ZA MNOU!

Jsem tu už týden a moje nadšení stále trvá. Mám kolo s předním i zadním světlem a košíkem vepředu (přesně jak jsem si vysnila, akorát na fotce košík ještě nemám), ujela jsem už cca 40 km a zatím bez nehody a dokonce!! dokonce jsem zvládla i křest ohněm – dojela jsem v noci připitá z párty v centru zpátky na kolej 😀 Vím, kde je nejbližší obchoďák, umím pár základních slovíček a frází, mám univerzitní mikinu a taky se mi (bohužel?) podařilo přihlásit do univerzitního informačního systému, díky čemuž jsem se dozvěděla, že mám na zítřejší první hodinu přečíst 5 dlouhejch odbornejch článků. Což je předem prohraná bitva, ale snad najdu alespoň nějaký shrnutí, abych věděla, o čem jsou a nebyla zítra za hlupáka.