Střípky ze Srí Lanky 2

• Včera jsem si čistila večer zuby a zaútočil na mě divokej pes. Bylo to tak v 10, úplná tma, celá vesnice spala. Vzala jsem si čelovku, šla na dvůr k vodě a najednou na mě vyběhl, strašně vrčel a štěkal. Nejdřív jsem se lekla, ale uvědomila jsem si, že nesmím zazmatkovat a dát najevo strach. Tak jsem na něj zatleskala a zakřičela: „Jedeš!!!“ a on odběhl pryč 😀 Lepší prej ale je, vrčet na psi ještě hrozivějc, než vrčí oni na vás.

• Z toho jezení rukama, koupání v řece a všudypřítomnýho prachu (dost tu fouká a silnice jsou ve vesnici jen prašný), mám neustále špinavý nehty. Tak jsem si je ostříhala a je klid. Někteří chlapi tu ale nosej nehty šíleně dlouhý. Nechápu.

• Už jsem si celkem zvykla na koupání v řece. Pořídila jsem si svoje „číta“ – ten hadr, do kterýho se ženský motaj a docela se do něj už umím zamotat. Už mi během koupání nespadne 10x, ale jenom 3x, což je úspěch. Oblíkání do čistýho oblečení mi ale pořád dělá problém a jsem u toho vždycky úplně rozčílená. Nechápu, jak si dokážou něco oblíct, když maj kolem sebe mokrej hadr 😀

Tharani pere oblečení

U vody jsme často potkali želvy. Nejvíc jich vždycky vylezlo, když se blížil déšť.

• Začínám věřit, že je moje levá ruka nečistá (přitom není, koupila jsem si toaletní papír). Myslim si, že mi za ty dva měsíce asi skoro ochrne. Nesmím levou rukou jíst a nepoužívám jí teda vlastně skoro na nic, max. na napití se u jídla, když je pravá ruka upatlaná.

• Srílančani hrozně sladěj. Čaj je šíleně sladkej, kafe taky, když je nějaká domácí sladkost, tak je taky sladká až moc…

• Dneska jsem pomáhala Kumari v kuchyni (mám u ní domluvený lekce vaření). Strouhala jsem kokos. Kokos (to hnědý malý „chlupatý“ jádro, co známe my), se vyseká z takovýho velkýho zdřevnatělýho oválu a pak se rozsekne na půl, voda se vypije, nebo dá do vaření a pak se speciálním nástrojem vyškrabe ta dužina, to bílý z kokosu. Tim se to nastrouhá na malý kousky a ty se pak suší, nebo se přidávaj do vaření. Šlo mi to dobře a docela rychle a ani jsem se neřízla 😀

Tharani a mamka mi asistuje u strouhání kokosu 😀

• Předevčírem jsem byla ve městě, tak jsem si říkala, že nakoupím nějaký jídlo domů. Přišla jsem do krámku se zeleninou a absolutně jsem netušila, co je co. Tak jsem nabrala spoustu zvláštně vypadající zeleniny a ovoce a doma měli radost. Dneska z nějakejch věcí byla večeře, bylo to dobrý, tak jsem ráda, že jsem vybrala správně.

Zelenina na Srí Lance.

• Všichni tu chodí strašně pomalu. Ale úplně neskutečně. Já teda chodím asi moc rychle, ale i tak je to jejich tempo slimáčí.

• Připadá mi, že zatím skoro nejsem opálená. Taky jsem očekávala, že po tý zdravý stravě tady zhubnu, ale zatím se nic neděje.

• Z toho horka se v obličeji furt strašně lesknu a nechápala jsem, že Srílančanky ne. Je to tím, že než jdou ven, potřou si obličej bílým pudrem, takovým tim dětským. Koupím si ho taky.

• Dneska jsem jela z Horizonu na kole a přede mnou jelo auto. Jelo docela pomalu a prášilo se za ním, tak jsem počkala, až naproti nic nepojede, šlápla do pedálů a přejela ho. Pak jsem musela makat, aby to nebylo trapný a nepředjelo mě zpátky, ale dobrý, nepředjelo 😀

Já a Tharani na kole

• Za těch 10 dní, co tu jsem, jsem navštívila už 4 smuteční slavnosti. Bojím se, že ta vesnice za to léto vymře. Už chci nějakou svatbu, narozeniny, nebo tak!