Střípky z Mexika 1 aneb co tu dělám?

Co to má bejt? Co tu dělám? Proč tu jsem? Na jak dlouho? Jak jsem se sem dostala? Proč zrovna Mexiko? Zbláznila jsem se?

Snad ne. Budu tu tři měsíce – od září do prosince. Už nemusím chodit do školy a jediný, co mi zbejvá, je dopsat diplomku (kterou musím právě v prosinci odevzdat). A tu můžu psát stejně tak z Mexika, jako z Česka, takže proč ji nepsat třeba právě z toho Mexika. A Mexiko proto, že jak jsem psala tady, v Brazílii jsem byla v partě s Argentinkou a Mexičanama a strašně jsme si rozuměli, tak jsem se sem vydala. Mám tu pár kamarádů („Ale vždyť je znáš jen 14 dní, ne?“… No a?) a do tý země se chci podívat, takže rozhodnuto. Takhle jednoduchý to bylo. No a tak teď už skoro týden bydlím v Mexico City. Na bytě je nás celkem 5 – jeden kluk a 4 holky. Má z nás radost 😀

V neděli se jde běhat a pak se dělá brunch a pijou mimosy (čerstvej pomerančovej džus a prosecco), pak se načančáme a jdeme do města, kde si koupíme stejný halenky, ale každá v jiný barvě (bílá, červená a zelená – barvy Mexický vlajky), abysme měly co na sebe na víkend, kdy se slaví Den nezávislosti Mexika (16.9.). Pak se vrátíme na byt, pustíme si Sex ve městě, pijeme pivo a lakujeme si u toho nehty… výsledkem jsou nehty v mexických barvách 😀 – tohle nebude každou neděli, tohle byla výjimečná situace samozřejmě!

Mám stát uprostřed, já vím

Holčičí večer

Výjimečná situace až na ten běh! Ten je stálice a s holkama běháme denně v nedalekým parku.

Ne, neumím španělsky. Než jsem přijela, uměla jsem leda tak Hola! nebo Muchas gracias!… ale naučím se. Koneckonců už vím, kdy říct No mames!, což mě dělá Mexičankou raz dva 😀

Často se tu jí venku. Buď jdeme na oběd, nebo na večeři. Jíst venku je tu totiž celkem levný. Jsem vždycky bezradná a nevím, co si dát, ale vzhledem k tomu, že chci ochutnat všechno, dávám si pokaždý něco jinýho a doufám, že to za ty tři měsíce všechno prozkouším. Zatím mi všechno chutnalo!

Enchiladas

Tímhle se tu řídíme.

Mexico City je vážně ohromný. Když vám někdo řekne, že je něco blízko, co si představíte? Já tak 10 minut chůze. No, tak tady když je něco blízko, je to půl hodiny metrem. Busem nevím a autem taky nevím, to bude tak dvakrát tolik, protože ta doprava je tu šílená. Dá se tu taky půjčit kolo, ale ostatní mě před tím varovali, tak si to ještě promyslím.

Jo, jsou tu kaktusy na každým kroku.

Lidi tu nejsou moc vysoký. Hlavně holky teda ne. Já vysoká taky nejsem, ale tady vysoká jsem. Nevím, jestli se mi to líbí, ale to je asi jedno 😀

Když to vezmu kolem a kolem, žiju tu vlastně úplně normálně. Běhám, jako jsem běhala doma, píšu diplomku, jako jsem psala doma (ve skutečnosti tu píšu vlastně víc než doma), poslouchám hudbu, čtu si, fotím… a k tomu všemu můžu dělat to, co mě baví ze všeho nejvíc – poznávám novou zemi, kulturu a spoustu lidí a můžu o tom psát.