Srí Lanka – Bářiny tipy 1: První krok

Před dvěma lety touhle dobou už jsem měla koupený letenky na Srí Lanku, kam jsem měla v červenci na 2,5 měsíce odlítat. Bála jsem se a těšila zároveň. Poprvé se podívám do Asie! Poprvé někam sama takhle daleko, jen já a můj batoh. Nikoho tam neznám, neumím místní jazyk – sinhálštinu. Co když se mi něco stane, co když to nezvládnu, co když mě štípne komár a dostanu malárii nebo horečku dengue nebo oboje!

Ale bylo potřeba udělat výzkum k diplomce a hlavně, hlavně jsem fakt potřebovala odjet. Prožívala jsem období, kdy jsem si nevěřila a cejtila se v tom velkým světě taková malá a ztracená, čekající na „někoho“, až mě objeví a já se budu moct zase někam podívat a naplno žít.

Sakra, sama přece nemůžu nikam jet, já, introvertní, vždyť nerada zahajuju konverzace, neumím bejt bezprostřední, dlouho mi trvá, než někomu začnu důvěřovat… CO TAM PROBOHA BUDU SAMA DĚLAT.

Jenže v hloubi duše jsem věděla, že je to špatně a že to takhle dál nejde a že ten krok do neznáma udělat musím a hrozně moc chci a to i přesto, že to obnáší hodně jakýhosi nepohodlí, protože překonávání strachu je vždycky náročný a ten pocit zadostiučinění, radosti a síly se dostaví až po tý vší námaze.

Zkusim to a zvládnu to. Dokážu sama sobě, že se ve světě neztratím a poradím si, protože jsem přece „tvrdá holka z Vysočiny“, jak nám, svým dcerám a vnučkám, říkával děda.

Všechno dobře dopadlo a byly to nejkrásnější měsíce v mým životě. Velké klidné štěstí, velký šťastný klid. A taky papája a oceán, kokosový palmy, písek a sluníčko. Vrátila jsem se veselá, usměvavá, bezprostřední a rozpustilá a přitom klidná a vyrovnaná, úplně v zenu 🙂 Mnohem víc jsem věřila v sebe samu a taky jsem víc důvěřovala lidem. Ne naivně, samozřejmě pořád s určitou mírou ostražitosti, ale snažila jsem se v lidech vidět to dobrý a bejt laskavá. Laskavá nejen na lidi, ale tak celkově. Na sebe, na lidi, na každý stéblo trávy, na každou malou mušku, co se mi omylem zamotá do vlasů…

Teď se na Srí Lanku chystá moje maminka. Když se člověk vydává někam, kde ještě nebyl, má plno otázek. A taky domněnek a strachů, který jsou třeba úplně zbytečný, a nebo nejsou, ale dá se na ně připravit. No a tak sepíšu takovýho malýho průvodce Srí Lankou. Hlavně pro mojí maminku, aby měla všechny informace pohromadě, až se bude po mojí milovaný Srí Lance toulat s batohem 🙂

Ale třeba se moje tipy budou hodit i někomu dalšímu, kdo se tam chystá. Budou to jen moje dojmy, názory a zkušenosti. Nezaručuju, že v červenci tam nezmoknete a ani netvrdím, že je to všechno fakt tak, jak píšu, protože každej věci vnímá jinak. Ale jedna věc je jistá: Srí Lanka je ráj, pokud máte duši dokořán. Abych byla úplně přesná: Celej svět je ráj, pokud máte duši dokořán. Tak (se) mějte.

PS: příští díl bude o tom, co všechno je potřeba zařídit před cestou (letenky, očkování?, víza…).