Rozmarné léto

Když jsme v červnu sbírali v Holandsku cukety, snila jsem si o českým létě a vymyslela jsem si (a následně hezky sepsala do deníku) spoustu činností a akcí, který chci v létě podniknout. Dva měsíce volna, prázdniny, kdo má takový štěstí, aby je v mým věku měl! No, půl července je pryč a mám trochu pocit, že jak mám plno času, protéká mi ten čas mezi prsty, ani nevím jak. Proto si tu odložím pár zážitků, aby se situace nejevila tak mizerně. Ale to přeháním, jsem vlastně spokojená. Léto doma je fajn, i když by už teda mohlo přestat pršet a já bych mohla začít bejt víc akční a uskutečnit všechny ty aktivity, který jsem si vymyslela. Jak to tak vypadá, srpen bude jízda 😀

Nejdřív na zahradu, na který jsme se dřely během karantény, udělali nájezd slimáci. Těch jsme se postupně zbavily tím, že jsme je chodily s maminkou v noci sbírat a nosit pryč ze zahrady a taky tím, že jsem kolem kytek sypala lógr z kafe. Zabíjet jsme je nechtěly. Nebudem si přece slimákama ničit karmu.

Jenže jen co jsme se zbavily slimáků, přišly kroupy a během 7 minut zničily úplně všechno, co nebylo nějak krytý. Takže brambory oholený, okurky umlácený a rajčata jakbysmet.

No a těch pár rajčat, co kroupám odolalo, teď chytlo plíseň, protože už několik dní bez ustání prší.

Nevadí. Za rok to zkusím znova.

Skalničky a letničky ale rostou hezky. Máme i takovou naší malou louku, kde jsou chrpy, vlčí mák a něžný malý bílý i žlutý kytičky. A taky malinký světle fialový zvonečky s chlupatýma lístkama.

Knihu jsem ještě pořád nenapsala.

Nenapsala jsem teda ani žádnej článek.

Bod výše přestává platit zveřejněním tohohle článku.

Zatím jsem nepřečetla ani jednu knížku. A to je přitom ideální léto na čtení. Upršený. Je to asi tím, že se snažím prokousat Bílou velrybou a je to asi trochu moc velký sousto. Když vás kniha moc nebaví, je lepší ji dočíst, protože už jste začali a přece v půlce knihy nepřestanete? Navíc.. třeba se nějak rozjede a bavit vás začne? Nebo je lepší se netrápit a sáhnout po jiný knize, kterou si budete užívat? Čeká jich na mě hodně…

Žádnej výlet se zatím nekonal. Když nepočítám pár dní cestování po Holandsku, který bylo úžasný. Hezký města, hodně jídla (hlavně hranolek), sezení u kanálu a pozorování lodí, vyhřívání se na sluníčku…

V plánu jsou ale Bílý Karpaty, Rakousko a možná i výlet k moři. Jak to ale nakonec bude, to těžko říct. Snad vyjde aspoň něco.

Ohýnek a opíkání jablek zatím nevyšlo. Prší.

Setkání s lidma, se kterejma se chci vidět, se zatím taky nějak nedaří. Já mám víkendy plný a oni mají plný zase všední dny. Neztrácím ale naději 🙂

Koupání jsem si letos taky moc neužila. Akorát jednou v lipnickým lomu a stálo to za to.

Jahod jsem měla jen pár, žádný moc nebyly.

Třešně to samý.

Bellince hrozně padaj chlupy. Líná a líná a za chvíli bude snad úplně holá. Mění se jí zimní srst na letní a podle objemu vypadanejch a vyčesanejch chlupů se zdá, jako by mělo bejt naprosto tropický léto, ale zatím to teda vypadá na přesnej opak, takže tomu moc nerozumím.

Hrabali jsme seno. To bylo v jeden hezkej slunečnej den, měla jsem na sobě lehký letní šaty a ranní vánek roznášel vůni čerstvýho sena. Krása nesmírná.

Měla jsem točenou zmrzku.