PLANETA ZEMĚ

Už od malička jsem chtěla zachraňovat svět. Tahala jsem domů vysílený ptáčky vypadlý z hnízda a jednoho jsem si dokonce tak vypiplala, že když povyrostl, učila jsem ho lítat. On vždycky kousek letěl a pak se vrátil, aby za odměnu dostal mouchu a kousek třešně do zobáčku. Taky jsem domů nosila na záchranu různý myši a rejsky, co jsem našla třeba na poli. Když se nám narodily jehňátka a bylo potřeba je dokrmovat, měli jsme je doma a s babičkou a dědou jsme se o ně starali. Nebo když jsme našli ježka! Jedna z mejch nejoblíbenějších fotek je ta, kdy před sebou mám narozeninovej dort, kytice, nějaký dárky a vedle mě stojí děda a v rukách má ježka, kterej se nestihl zazimovat, a tak jsme si ho nechali do jara doma. Celý tyhle zachraňovací akce vyvrcholily loni v létě, kdy jsem pomáhala pár dní jako dobrovolník v záchranný zvířecí stanici. Starali jsme se třeba o kolouška, liščátko, malý veverky a sovy.

Kromě cestování a psaní mě zajímá a baví všechno okolo ochrany přírody, proto budu psát i o tom. Ono to tak nějak vyplývá samo – užít si světa moc nejde, pokud je ten svět zničenej a ošklivej… Všechno souvisí se vším. Snažme se k tý naší planetě (a tím vším vlastně i sami k sobě a zároveň ke všem ostatním) chovat hezky. Nejlíp, jak jen dovedeme. Já se o to snažím a kdoví, třeba inspiruju někoho dalšího, aby se snažil se mnou. Čím víc nás bude, tím líp.