Na skok v Londýně

Je to přesně rok a týden, co jsme jely se ségrou na výlet do Londýna. Byly jsme tam tři dny, což je tak akorát, abysme viděly to hlavní, co člověk v Londýně prostě vidět „musí“, stihly si projít i obchody, nakoupit suvenýry, vyfotit se všude možně nejmíň desetkrát, ale i sedět jen tak v parku, koukat na holuby a veverky a rozjímat, jaký máme štěstí, že neprší.

Ale rozhodně jsme za ty tři dny neviděly všechno a nestihly jsme se třeba jen tak bezmyšlenkovitě procházet uličkama, navštívit muzea a galerie, nebo se podívat po okolí města. Stejně tak jsme se nestihly Greenwich Park. Takže kdy jedem znova, Kristý?

Za dva týdny je prodlouženej víkend (17. listopad, juchuu!), tak třeba se někdo do Londýna zrovna chystá a bude se mu následující info hodit.

CESTA DO LONDÝNA

Když někam cestuju, snažím se na dopravě co nejvíc ušetřit. Takže volba byla jasná – letěly jsme s nízkonákladovou společností. Potřebovaly jsme konkrétní datum a čas, což se na ceně letenky trochu podepsalo, ale nedalo se nic dělat. Tak úplně jsem nechtěla přiletět do Londýna v 11 večer a běhat kolem půlnoci po Londýně s kuframa a hledat hostel. Každopádně pokud tohle neřešíte, je to ideální a zpáteční letenky pro jednoho se dají sehnat fakt levně, kolikrát třeba za 600 Kč. Nejlevnější letenky do Londýna má EasyJet a Ryanair. My jsme letěly s EasyJet a všechno bylo ok, žádný zpoždění, žádný změny letů, nic takovýho. Jediný, na co je potřeba si dát pozor, je to, že v ceně máte jedno příruční zavazadlo. To neznamená kabelku přes rameno a příruční kufřík. Ne, ani malou kabelku. Prostě jedno zavazadlo. Takže jsme pak každá před vstupem do letadla rvaly kabelky do našich kufříků a po nástupu do letadla je zase hned vyndaly. Jakou to má logiku, to nevím, ale je to tak.

EasyJet i Ryanair lítá na letiště Stansted. Odtud je to cca hodina cesty do města (nebo hodiny dvě, Londýn je neuvěřitelně zasekanej). Můžete jet vlakem nebo busem. Mně přišlo nejjednodušší jet busem, kterej jezdí linku letiště – centrum – letiště – centrum a takhle pořád dokola. Je víc společností. My jsme jely s Terravision. Lístek jsme kupovaly dopředu (tady), vyjde to mnohem levnějc, než si ho kupovat na místě. Musíte si koupit lístek na určitej čas, ale oni ten čas vůbec neřeší, busy jezdí každých 15 minut a když máte lístek, jedete. Bus končí na Liverpool street, což je docela v centru a navíc odtud jezdí metro a spousta autobusů, takže se v pohodě dostanete tam, kam potřebujete. My jsme mířily na hostel.

Co se může stát?

Že si uděláte svačinu do letadla, protože v nízkonákladovkách přece jídlo nedostanete. Pak ale zazmatkujete a dostanete strach, že vám ji vyhoděj, což by byla přece škoda! A tak ji do sebe musíte rychle nacpat a pak jste naštvaný, když paní vedle vytáhne tříchodovej oběd a vy nemáte už nic 😀
Že si při pasový kontrole sundáte pásek, hodinky, řetízky, boty.. prostě všechno, ale stejně furt pískáte. Asi kosti? Nebo spolknutej hřebík, o kterým nevíte? 😀
Že místo jedný, jedete z letiště hodiny tři. A pak vystoupíte omylem o zastávku dřív a ještě další půlhodinu táhnete kufr směrem k hostelu pěšky, protože další bus nejede a nejede.

Liverpool Street, kde zastavujou busy z letiště (a taky odtud odjíždějí na letiště).

UBYTOVÁNÍ

Jak šetřím na dopravních prostředcích, tak šetřím i na ubytování. Hostel byla jasná volba. Bohužel Londýn je drahej, takže sehnat něco levnýho bylo dost obtížný a Couchsurfing nám bohužel nevyšel. Bydlely jsme tady a rozhodně tam příště bydlet nebudeme. Já mám obvykle hostely ráda. Je to levný, potkám spoustu zajímavejch (ale i otravnejch a nezajímavejch) lidí z celýho světa a celkově tam panuje přátelská atmosféra. Můžete se povalovat na gauči, vařit si čaj, kafe, obědy a večeře a pak si po sobě umejvat nádobí. Ne však v tomhle hostelu.

Na pokoji byli strašný spolubydlící. První den nás vzbudila voňavka už asi v 5 ráno. Nebo spíš chlápek, co se šíleně navoněl. Odporně hrozně moc. A taky si leštil boty. Ten den ho totiž čekal pracovní pohovor a chtěl bejt vypucovanej. Achjo.
Nutno podotknout, že stejně tak, jako jsme neměly naše spolubydlící rády my, neměli oni rádi nás. Každej den jsme začaly v pokoji šramotit a chystat se do města už kolem šestý ráno. Abysme měly delší den, daly si někde skvělou snídani a co nejvíc toho viděly! Což oni nechápali a vždycky se převalovali v posteli a naštvaně funěli.
Nemohly jsme používat kuchyň! Když jsme si chtěly něco ohřát, musely jsme to vždycky předat takovýmu dědkovi, kterej zašel někam do vedlejší místnosti a ohřál nám to. My jsme do tý místnosti nemohly jít. Asi se báli, že by jim lidi rozbili mikrovlnku, nebo nevím. Nemohly jsme si vařit ani čaj a kafe.
Dal se s náma u večeře do řeči kluk z Tuniska. Ptal se, jak se nám v hostelu líbí. Tak říkám, že nelíbí, že jsem zažila mnohem lepší hostely, že tady není vůbec přátelská atmosféra, jaká má v hostelu bejt, člověk si ani nemůže uvařit čaj a tak. On se úplně rozhořčil, že mu tenhle hostel zachránil život 😀 , že aspoň nemusí spát na ulici a že nechápe, co se nám nelíbí. Pak vyprávěl něco dál, nevím už co, my jsme ho neposlouchaly a bavily se spolu. On si něco žvatlal a spořádal u toho svoji večeři, která se skládala z balíku toustovýho chleba, na kterej vypatlal celou sklenici majonézy a balíček šunkovýho salámu.

Den jsme začaly vždycky snídaní v Pretu. Chodí tam snad všichni (protože je na každým kroku, maj tam dobrý kafe, čerstvý dobrý jídlo a ceny jsou ok).

DOPRAVA PO LONDÝNĚ

Z hostelu bysme do centra nedošly, zas tak blízko nebyl. Ale byl kousek od vlaku (toho automatickýho, kterej jezdí bez řidiče!), což pak trvalo do centra cca 10 minut. V Londýně si koupíte na MHD tzv. Oyster card. Když kartu pak na konci pobytu vrátíte, zálohu vám vrátěj. Myslím, že je to kolem 10 liber. Kartu si dobíjíte na takovou částku, jakou myslíte, že projedete. To se vyplatilo nám, vždycky zaplatit jednorázově za cestu, protože jsme jely jen ráno do centra a pak večer z centra zpět na hostel doubledeckerem. Dá se ale koupit i např. týdenní.

Zajímalo by mě, kolik kiláků jsme za ty tři dny nachodily, bylo to určitě hodně. Měly jsme vždycky naplánovanou část Londýna, kterou chceme projít, a tu jsme fakt prošly křížem krážem. V Londýně jsme se orientovaly úplně v pohodě a vždycky jsme našly, co jsme chtěly (a kolikrát jsme zašly i tam, kam jsme ani nechtěly, což je ale samozřejmě nejlepší). Už na letišti jsme si vyzvedly v infostánku mapu. Taky je fajn si před cestou prohlídnout tuhle ilustrovanou, uděláte si obrázek, co tak kde v Londýně je. No a jistěj to google mapy.

Tak kudy domů?

MÍSTA, KTERÝ JSME NAVŠTÍVILY

Hned po příjezdu jsme z Londýna zdrhly do Bradavic (nástupiště 9 a 3/4 najdete na nádraží Kings Cross).

Hedviku máme, tak dobrý!

nádraží Kings Cross

Dva dny jsme měly krásný počasí, jeden den pršelo. Nezmoknout v Londýně by ale bylo jako v Londýně snad ani nebejt, takže nám to vůbec nevadilo.

Tower Bridge:

výhled z Tower Bridge

„Vyfotíte nás, prosíím? Ať jsme tam vidět my a ten most, jo?“

Procházely jsme se kolem Temže, kde jsme se stavily i na trzích.

London Eye

Big Ben je vlastně docela malej.

Na Hay’s Galleria jsme natrefily úplnou náhodou, ale bylo tam krásně! Plno kaváren a zajímavejch soch.

V Londýně je spousta krásnejch parků. Nám se ze všech nejvíc líbil St. James Park, kterým dojdete k Buckinghamskýmu paláci.

Skvělou atmosféru měla část Londýna Camden Town. Ten den, kdy jsme tam byly, zrovna pršelo, ale to nám vůbec nevadilo. Domy a obchody byly veselý a barevný, byly tam skvělý pouliční trhy a stánky s jídlem.. strávily jsme tam snad půl dne!