Belgie,  Bonn,  Brusel,  Budapešť,  Maďarsko,  Německo

Třikrát B aneb Budapešť, Brusel a Bonn

Moje letošní cesty byly (zatím?) jen po Evropě a všechny vedly do měst, začínajících na písmeno B! To mi teda došlo až teď při psaní článku a přijde mi to hrozně zvláštní! V únoru jsem jela na víkend do Budapešti, v dubnu jsem byla na skok v Bruselu a první květnovej týden jsem strávila v Bonnu v Německu.

Květinovej tunel v Bonnu

Budapešť je moje srdeční záležitost. Hrozně ráda se tam vracím, pokaždý se mi tam líbí a vždycky, když odjíždím, zbývá něco, co jsem ještě neviděla a co chci vidět při další návštěvě. Byla jsem tam s Any, kterou jsem potkala na letní škole v Brazílii (psala jsem o tom tady). Any měla studijně cestu do Evropy, tak se za mnou stavila do Prahy a pak jsme si udělaly výlet právě do zasněžený Budapešti. Zima byla teda pořádná, ale hřál nás svařák a taky bruslení na ledě! Musím tomu věnovat samostatnej článek, to jinak nejde.

 

 

Tudíž můžu přejít rovnou k Bruselu. To bude taky krátký. Ráno v 7 jsem odlítala z Prahy, v půl 10. už seděla na jednání, v 5 jsem z jednání odcházela a letělo mi to zpět domů až v 8, tak jsem měla skoro dvě hodiny čas. Prošla jsem si část města, kde jsem obdivovala hezký domy a aleje růžově kvetoucích stromů.

ráno

odpoledne

Prohlídla jsem si budovu Evropský komise, chvilku pozorovala lidi, který chodili kolem v kvádru, šatech a podpatcích a sama v bílý halence, saku a s černou kabelkou, ve který jsem nesla dokumenty a počítač, jsem si přišla strašně důležitě 😀

zajímavá přístavba 😀

Ze svojí první pracovní cesty bylo potřeba si odvízt suvenýr. Tak jsem nakoupila pravý belgický pralinky, pro naše a pro babičku. A sama jsem si nesla domácí pistáciový tiramisu. To jsem si koupila spolu s obědem s úmyslem sníst si ho jako dezert po obědě. Jenže ten byl tak sytej, že jsem na to tiramisu neměla už ani pomyšlení. Bylo ve skleněný dóze a já se těšila, jak si ho sním druhej den ráno k snídani. Jenže na letišti byl trochu problém. Procházela jsem kontrolou (na tiramisu jsem už úplně zapomněla) a ochranka si mě vzala stranou, že mám něco nepovolenýho v kabelce a že to musí prohledat. Říkám no jasně, prohledejte, stejně tam nic nenajdete. Našli. Tiramisu! 😀 Vypadalo to strašně divně, taková zelená rozteklá hmota ve sklenici. Ten chlápek to prohlížel ze všech stran a nechápal, co to má znamenat a co s tím má dělat, protože tekutina to úplně nebyla, ale do tuhýho stavu to už mělo taky daleko 😀

„To je tiramisu. Dezert.“
„Tiramisu? Tohle? Dyť je to zelený.“
„Jo, no to je pistáciový tiramisu, specialita!“
„Jee aha, no to musí bejt výborný, tak moment, já zavolám šéfa, to je škoda vyhodit.“

Přišel šéf.

Ochranka: „Můžu tohle nechat, nebo to mám vyhodit?“
Šéf: „Co to je?“
Já: „Pistáciový tiramisu! Prosím, já se tak těšim, až si ho snim!“
Šéf: „Pistáciový tiramisu? Mňam! No to nevyhazovat! Dobrou chuť!“

Pistáciový tiramisu byla očividně jeho oblíbená pochoutka, protože mu úplně svítily oči 😀

Tohle je ten zelenej potížista 😀

O tři týdny později odlítám už v 6 ráno, což znamená vstávat v o půl 4. Nádhera. Tentokrát to není pracovní cesta na otočku, ale na týden! Jedeme na konferenci OSN o změně klimatu, která se v každoročně koná právě tady v Bonnu. Bonn je malý milý roztomilý město kousek (cca půl hodiny vlakem) od Kolína nad Rýnem. Lidi tu jezdí podél Rýna na kole, je tu hodně zeleně, parků a malejch krámků a kaváren. Narodil se tu Beethoven a obyvatelé města jsou na to náležitě pyšní. Taky tu byla v roce 1920 založena firma na bonbony Haribo, který já ale nejím, tak mě to moc nezajímalo, každopádně pokud někomu z vás chutnaj, je tam velká prodejna, kde maj plno různejch druhů. Mimochodem, název Haribo je zkratka z Hans Riegel, Bonn (Hans Riegel byl zakladatel firmy).

Kontrastem k tomu malebnýmu městu byla konference, který se účastnilo cca 2500 lidí z celýho světa. Byla tam delegace i ze Srí Lanky! 🙂 Ten týden byl docela náročnej, protože byl člověk pořád obklopenej lidma a všudypřítomným šumem a ty dny byly dlouhý – začínalo se v 8 a končilo někdy v 6 a někdy ještě dýl. Ale večery jsme si dělali hezký, chodili jsme se s kolegama projít po městě, na večeři, podél řeky… A já ještě v noci plavat do bazénu, kterej byl v našem hotelu. Většinou až kolem desátý večer, těsně před spaním. Plavala jsem si tam sama a o to větší relax to byl.

můj pokoj

Bonn určitě stojí za výlet, na víkend úplně ideální. Kolem města je plno krásnejch zelenejch kopců, kde jsou v lesích ukrytý zříceniny, hrady a zámky. Na podobný výšlapy a výlety jsme my bohužel neměli čas, ale snad někdy příště! Skvělý bylo, že jsem se po roce potkala s mojí kamarádkou z Erasmu, která v Bonnu studuje. Před rokem jsme spolu jezdily na kole po Utrechtu a teď? Kdo by to byl řekl, že za ní do Bonnu nepojedu jen tak na návštěvu, ale přijedu pracovně. No, asi nikdo 😀

V Bonnu a okolí mají takovou tradici, že vždycky na 1. Máje stavějí kluci májku před barák holky, která se jim líbí. Kamarádka říkala, že už ta tradice trochu opadá, protože je to docela náročný, sehnat břízku, ověsit ji pentlema a postavit ji před barák tak, aby hned nespadla a kluci už na to nějak nemají energii (no prostě jsou líný 😀 ). Ale pořád jich bylo po městě celkem dost 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.