Rok 2017

Rok 2017 byl skvělej. Číslo 17 je moje šťastný a o to víc jsem si loni touhle dobou přála, ať ten rok stojí za to a ať v prosinci můžu jen nevěřícně kroutit hlavou, jestli se mi to celý zdálo, nebo to bylo doopravdy. Ráda si na konci roku píšu takovej souhrn zážitků a událostí, co se za ten rok povedlo, co tolik ne a taky co si přeju do roku dalšího. Nejsou to ani tak předsevzetí, jako spíš přání a takový neurčitý „plány“, jako například podívat se alespoň na pár míst, kde jsem ještě nebyla, bejt veselá a nedělat si z ničeho těžkou hlavu a věřit, že všechno je tak, jak je a bude tak, jak bude. No a jak teda bylo v tomhle uplynulým roce?

LEDEN – ČERVEN

Na konci ledna jsem se odstěhovala do Utrechtu v Holandsku. Byla jsem tam studijně, na Erasmu. Bydlela jsem na bytě se 12 lidma, který byli všichni úplně skvělý a nebejt jich, nejspíš by se mi tam vůbec nelíbilo. Studium bylo těžký a já se kolikrát bála, že ty zkoušky nedám a budu muset vracet celý stipendium. To se naštěstí nestalo 😀 Taky mi poprvý vyšel článek jinde než na blogu. Napsala jsem reportáž pro ČT24 o holandských volbách, který tam právě probíhaly. Holandsko i přilehlý ostrovy jsme procestovali křížem krážem a na kole jsem toho najezdila pomalu víc než za celej život.  Po 5 měsících tam jsem se ale fakt nemohla dočkat, až budu doma. Na Vysočině. Články z Holandska si můžete přečíst tady.

ČERVENEC

Přijela jsem domů z Holandska a pár dní nato jsem jela s holkama z bejvalý práce na filmovej festival do Varů. Tam jsem se chtěla podívat už dlouho, ale vyšlo to až letos. Holky to celý zorganizovaly a byla to skvělá dámská jízda!

 

Pak jsem odjela na 15 dní do Brazílie na letní univerzitu (články jsou tady), kam brali ani ne 100 lidí z celýho světa a mezi nima vybrali i mě. Vůbec jsem to nečekala, bylo to převážně pro doktorandy a já neměla ani ukončený magisterský studium, ale zaujal je můj výzkum ze Srí Lanky. Byly to snad nejlepší dva tejdny z celýho roku. Se všema jsme si hrozně rozuměli, všichni byli nadšený z toho co studujou, čemu se věnujou, měli plno vizí a plánů… Nejlepší partu jsme měli já, Argentinka a Mexičani. To bylo něco úplně neuvěřitelnýho, připadalo nám, jako když se známe věky. Chodili jsme spolu každý dopoledne na přednášky, pak byl společnej oběd, na kterým jsme se vždycky tak zakecali, že jsme přišli pozdě na přednášky odpolední. Každej večer jsme chodili někam tancovat a já si připadala jako totální poleno, protože oni prostě tancovat umí, mají to v krvi. Hrozně moc jsem si přála, aby ty dva týdny nikdy neskončily, aby ta letní škola trvala třeba dva měsíce. Jenže všechno hezký jednou končí. Rozloučili jsme se ale s tím, že se brzo uvidíme a věděli jsme, že je to pravda.

 

 

Hned den po návratu z Brazílie jsem si zase balila batoh a jela do záchranný zvířecí stanice v Pavlově pomáhat jako dobrovolník. Starala jsem se o veverčí miminka, o sovy, koloušky, výry, liščátko… Nejvíc se mi líbily ty veverušky.

SRPEN

V srpnu jsme jeli na rodinnou dovolenou. Obytňákem! Ani nevím, po kolika letech jsme jeli takhle všichni společně. Bylo to super 🙂 Jezdili jsme po Slovensku, navštívili babičku s dědou, chodili jsme po horách, viděli krásný města, koupali se, cpali se langošema a haluškama… Psala jsem o tom tady.

Zbytek srpna jsem trávila doma na Vysočině a pomalu jsem se připravovala na další stěhování…

ZÁŘÍ – LISTOPAD

Shledání přišlo dřív, než jsme se nadáli. Odjíždím na tři měsíce do Mexika! Zbejvá mi dopsat část diplomky, kterou musím v prosinci odevzdat a je přece jedno, kde ji píšu, jestli v Praze, na Vysočině, nebo třeba v Mexiku, ne? Bydlela jsem v Mexico City s Maxem, kterýho jsem poznala v Brazílii a s jeho spolubydlícíma, což byly tři holky. Nejdřív jsem měla trochu obavy, jestli to nebude divný, když se jim tam najednou přistěhuju, ale moje strachy byly zbytečný. Holky jsou skvělý a hlavně s Almou a Anahí jsme byly po pár dnech nejlepší kamarádky. Hlídala jsem pejsky, napsala pár článků, přežila zemětřesení.. a užívala jsem Mexika! Podívala jsem se na Yucatán, jela k růžovýmu jezeru, navštívila starý mayský město Chichén Itzá, žlutý město Izamal, vylezla na vrchol pyramidy, koupala se v jeskynních jezerech cenotes, poprvý jsem plavala v Pacifiku… Taky jsem vypila několik litrů tequily (a nepije se solí a citronem, fakt ne), ochutnala všechny možný mexický speciality (včetně cvrčků), byla jsem dokonce na pravý mexický svatbě, oslavila jsem narozeniny v mexickym stylu… a taky jsem tam konečně dopsala tu svojí diplomku! Kdybych měla popsat ten čtvrtrok v Mexiku jedním slovem, řekla bych asi, že byl prostě veselej 🙂

PROSINEC

Na začátku prosince jsem se vrátila zpátky domů a první dny jsem jen mrzla. Byla jsem zvyklá na 25 stupňů a najednou taková zima! Do Prahy za mnou přijelo pár kamarádů z Erasmu – setkání Česka, Belgie, Finska, Itálie a Maďarska. Nemohli přijet všichni, ale sešlo se nás 6, což je stejně úspěch 😀 Provázela jsem je po Praze a hrozně se mi líbilo procházet si „moje“ město zase jednou jako turista a užívat si všechny ty krásný budovy a výhledy. Jeden den dokonce sněžilo, takže to bylo jako v pohádce.

Na zimu jsem si zvykla docela rychle a nemohla se dočkat, až pojedeme s tatínkem a bráchou do Rakouska na hory. Tradičně před Vánocema. Sníh a hory, taková krása! A navíc prázdný sjezdovky, protože před Vánocema lidi kupujou dárky a pečou cukroví a uklízej… no, my ne 😀

A najednou je poslední den v roce. Z celýho roku jsem byla doma tak 2 a půl měsíce a užila jsem si světa tak jako nikdy předtím. Nebylo to samozřejmě vždycky jen růžový, ale obecně vzato to byl skvělej rok a jsem hrozně vděčná. Vím, že mám zatím v životě obrovský štěstí. Hlavně tím, že mám takový rodiče, jaký mám a že jsem se narodila právě tady.

Tak ať jsme v novým roce spokojený a na všem si najdem aspoň něco málo hezkýho. Všechno je tak, jak je a bude tak jak bude a je to tak správně 🙂