Jídlo na Srí Lance

Srílanský stravování si žádá samostatnej článek.

Na Srí Lance je jídlo pálivý. Hodně. Nejvíc v celý Asii. Tak týden zpět jsem byla na už asi třetím „arms giving“ (událost, kdy rodina zesnulýho pořádá na svý zahradě slavnost k uctění jeho památky. Tahle byla přesně po 7 dnech od úmrtí. K večeři byla jako obvykle rýže a různý přísady k ní. Bylo to všechno ale TAK strašně pálivý, že teď už mě nebude pálit asi nikdy nic 😀 Dokonce i místní se u toho jezení šklebili a zapíjeli to pořád vodou a ani to kolikrát nedojedli a furt na sebe pokyvovali, jak je to pálivý. Já jsem to snědla a sice mi teklo z nosu jak blázen a necejtila jsem pusu, ale byla jsem za hrdinku a všichni se na mě usmívali a měli radost 😀

Jí se tady zásadně rukama, teda pravou rukou. Už to docela umím. Fígl je v tom, nabrat si mezi prsty max. tolik jídla, aby to nepřekročilo hranici druhýho článku prsteníčku. Jinak je totiž sousto moc velký a všude vám to padá a jste jak čuně. Navíc já to mám těžký v tom, že když jím, každej na mě kouká. Myslí si, že o tom nevím, ale já o tom vím 😀 Prostě mě pozorujou jak jím, asi proto, že moje jezení rukama vypadá trochu (hodně) neohrabaně. Ale stejně nechápu, proč nejedí příborem. Mají vidličky i lžíce, nabírají si tím ty přísady do svýho talíře. Mají jednu velkou mísu s rýží a pak plno malejch mističek s různou zeleninou, masem, omáčkama atd… Ale samotný jídlo jedí jen pravou rukou. Já osobně na tom nevidím nic praktickýho. Máte upatlanou ruku i pusu. Navíc po jídle jdou k vodě a talíř tam umyjou (jen studenou vodou) a umyjou si i ruku. Někde je u toho takový modrý mýdlo, ale někde ani ne, takže pak máte ruku stejně dál upatlanou. Ale už jsem si zvykla a jím už i docela rychle, zezačátku mi to trvalo třikrát tak dlouho, co místním, než jsem se najedla.

V tom kelímku od Pepsi mám mangovej džus. Ale takhle to vypadá víc světově asi 😀

Jídlo mi tu chutná, akorát nevím, jestli se mi brzo nepřejí rejže k snídani, obědu i večeři. Ale ta moje rodina je hrozně skvělá, Kumari mi udělala k snídani takový sladký kuličky z rejžový mouky a jednou mi taky dala muffin z jejich obchodu. Takže zatím je to dobrý. Maso mi nechybí, stejně ho nejím moc ani doma. A je tu plno čerstvýho ovoce a zeleniny, takže jsem spokojená. Třeba včera jsem měla k svačině uzenou cizrnu a mango a zapila to vodou z kokosu. Jsem zvědavá, kdy začnu rejži a kari a rybu/kuře v chilli nesnášet.

Kuličky a kafe k snídani. Výborný.

Kiri bat = mléčná rejže. Výborná na sladko i na slano.

Pár perliček:
• Pochoutkou jsou smažený chilli papričky obalený v cukru a pak kukuřičný smažený kuličky.
• Jedí rukama i zmrzlinu – naberou si do mističky a pak to rukama jedí.
• Na slavnostech obalujou talíře do igelitu. Když dojíte, igelit sbalíte a talíř je čistej. Šetří tím vodu, ale zase co ty plasty…
• Mořský ryby jsou výborný, ale ty ryby z těch nádrží a kanálů dobrý teda fakt nejsou.
• Většinu času tu jím ovoce a zeleninu, která ani nevím, co je a jak má chutnat. Taky různý jejich pochoutky a různý těžko popsatelný věci. Je to trochu jak návrat do dětství, prostě spousta poprvé, něco vám strčí do pusy a nevíte, co od toho čekat 😀 Občas je to hnusný, ale většinou dobrý.
• Ananas tu jedí tak, že ho posypou solí a pepřem. Já to nechápu, ale oni nechápou, že by se to jedlo bez toho. Je to ale šíleně hnusný a vždycky lituju, že si ten skvělej čestvej ananas nemůžu vychutnat.
• Mango je tu ale úplně skvělý, to samý kokosy a moje nejoblíbenější hned po mangu je jackfruit.

Ovoce je tu nejlepší a levný. Mango jsem měla skoro každej den – výborný velký mango za 6 Kč 😀