„Big girl“ party

Je to asi týden zpátky, co jsme ráno jely s mamkou a Tharani na návštěvu k mamky kámošce. Pro kamarádky dceru jsme vezly sušenky a nějaký ovoce. Myslela jsem, že je ta holčička nemocná. Protože než jsme jely, říkaly mi, že je zavřená už 6 dní doma a nesmí vycházet ven. Dojely jsme na místo a šly za holčičkou do pokoje. Ležela na rohoži na zemi, byla celá pobledlá, rozcuchaná a unavená a strašně znuděná, taková až apatická. Ptala jsem se, co jí je a proč neleží na posteli, která stála hned vedle. A konečně se mi dostalo vysvětlení. Ta holčička dostala svoje první měsíčky, tudíž teď musí bejt 8 dní zavřená v pokoji, nesmí přijít do kontaktu s nikým, kdo je mužskýho pohlaví a musí spát na zemi. Nemůže se ani umejt, prostě nic, nesmí vylízt z toho pokoje. Bylo mi jí úplně líto. Vyšli jsme pak z pokoje, pily čaj a u toho se plánovala párty. Ten den naší návštěvy byl 6. den. Sedmej den se všichni kamarádi a známý sejdou znova u nich a pomáhaj s přípravou dne 8., kdy je velká oslava.

7. den jsme nejdřív jely ráno do města koupit holčičce hezký šaty a pak jsme dojeli asi ve 3 na místo a začaly velký přípravy. První byla samozřejmě připravená hudba. Nevím, kde ty bedny vždycky vezmou, ale prostě na každý oslavě, párty a slavnosti v chrámu je vždycky super technika 😀 Velký repráky, různý zesilovače, já tomu ani nerozumím, co to všechno je, ale tady to dokážkou v klidu zapojit i malý děti. Máme teda hudbu, která hraje na plný pecky, děti skotačej a můžeme pokračovat dál. Ženský vařej plno jídla, chlapi sekaj palmový listy a pak se z nich pletou takový ozdobný ploty kolem pultů, na kterých je pak jídlo. Já jsem upletla ploty dva. Nejdřív jsem tak 5 minut koukala, jak se to plete a pak jsem se pustila do díla. Oni z toho byli celý mimo a natáčeli si mě na mobily (jak blonďatá běloška plete plot z palmy :D). Byla to pro ně senzace a pro mě koneckonců taky, protože jsem ani moc nevěřila, že to dokážu a bude to vypadat hezky! Asi nejsem tak nešikovná, jak si myslím, že jsem. Nebo spíš jsem nešikovná jen doma 😀
Celej dvorek byl ozdobenej balonkama, taky tam různě vlály krásný sárí… Během večera chodily ženský často za holčičkou, pořád tam naháněly ostatní holky, co běhaly venku.
Večer, když bylo všechno hotový, jsme snědli jídlo a asi v 11 jeli domů. Takhle v noci se jezdí domů vždycky tak, že my s Tharani jedem na kole a za náma mamka s taťkou a s nejmladším bráchou na motorce, čímž nám svítěj na cestu. Musíme vždycky úplně makat, abychom nezdržovali a mohli jet na tý motorce aspoň trochu normálně 😀 My se vždycky předháníme, která jede rychlejc a u toho děláme různý opičky v našem stínu od světel od motorky a dáváme pozor, abysme se nevysekaly, když najedem na hrbol, nebo naopak do díry v cestě.

Den 8.! Den, kdy může holčička konečně ven! Ráno jí mamka vzbudí, může konečně vylízt z pokoje, jít se umejt a učesat. Dostane krásný nový šaty, do kterých se obleče. Taky nový sandálky, náušnice, nějaký náramky… My když jsme dorazili, tak už byla celá načančaná, měla růžový šaty, růžový sandálky (tý holčičce je 9 let, je ještě taková malinká), spoustu náramků a sponek…byla jak malá princezna. Jde každýho nově příchozího přivítat a každej na ní kouká a říká jí, že je krásná, dává jí dárky a holčička je šťastná. Ženský se s ní bavěj, pořád jí cpou nějaký jídlo, když sedí někde pospolu a holčička projde kolem, hned jí zvou, ať si přisedne… Prostě najednou je součástí toho ženskýho společenství a může bejt u toho, co si ženský říkaj a tak.
Najednou mi to celý nepřišlo vlastně vůbec smutný, ona byla šťastná a úplně si užívala, že je hvězdou dne, že za ní každej chodí a přeje jí, že všichni známý a kamarádi trávili den tím, že pro ní připravovali párty a že se teď celej den budou trousit lidi a ona bude středem pozornosti. Taky dostala od každýho nějakej dárek, obálku s penězma atp. Bylo to hezký.

Ptali se mě, jestli tyhle oslavy u nás nejsou. Tak říkám, že ne a oni, jak to teda slavíme, nebo jak se to ostatní dozví, že je holka už „velká“. Tak říkám, že nijak. Že slavíme narozeniny a že je větší oslava, když je člověk dospělej, v 18. Moc to nechápali a přišlo jim to divný.
Já zase nechápu, proč musí spát holčička na rohoži, nesmí se mejt a musí bejt zalezlá v pokoji. Ale je to prostě přechodovej rituál se vším všudy. Myslela jsem, že se tohle vydrželo slavit už jen na vesnicích, ale pak jsem se na to ptala a prej ne, je to zvykem po celý zemi.

Když jsem jí viděla ten 6. den, bylo mi jí líto a celá ta tradice mě vytáčela a štvala. Bylo mi z toho smutno a přišlo mi to hloupý. Ale ten 8. den jsem viděla, jak je holčička ráda, jak je to vlastně hezký, že příbuzenstvo a spousta známých se sjeli, aby pomáhali, aby nakoupili všechno to jídlo, oblečky, dárky, někdy dokonce i kapelu a to všechno jen pro ní.